Měli byste vědět – 57. část: Energetičtí paraziti

Svět těchto bytostí nám přibližují Ježíšova slova: "Belzebub, kníže pekel, zřídlo všeho zla, číhá v těle všech lidí. Je smrtí, je pánem všech běd, a zatímco se obléká do pěkných šatů, pokouší lidi a utiskuje je. Slibuje bohatství, moc, zářivé paláce, šaty ze stříbra a zlata a množství služebníků. Slibuje slávu a nádheru, rozkoše a požitky, přemíru jídla a pití, hýřivý smyslný život a zahálčivé dny. Láká každého tím, po čem jeho srdce prahne. A v onom dni, kdy se již synové člověka stali otroky všech těchto marnivostí a ohavností, zmocní se jako oplátkou všech věcí, kterými je bohatě obdařila Matka Země. Vezme si z jejich dechu, z jejich krve, z jejich kostí i z jejich masa, z jejich vnitřností i z jejich očí a uší. A dech člověka se stává krátkým a sípavým, plným trýzně a zápachu jako dech nečistých dobytčat. A krev mu zhoustne a páchne jako voda močálu, hrudkovatí a je černá jako noc smrti. Kosti mu ztvrdnou a zesukovatí, vysychají a rozlamují se jako kámen, který dopadne na skálu. Jeho maso je stále tučnější a vodnatější, zrudne a hnije vyrážkami a hroznými nádory. Střeva se mu naplňují odpornými nečistotami, kalnými proudy úpadku, ve kterých řádí odporní cizopasníci. Oči se mu zakalí, až je zastře černá noc, uši ohluchnou, jako ticho hrobu. A nakonec ztratí zbloudilý syn člověka svůj život".

Co to jsou energetičtí paraziti?

• Myšlenkové formy. Člověk neustále o něčem přemýšlí a je nesmírně důležité o čem. Proč? Na člověka se lepí různí duchové a bytosti z jiných světů podle toho, jaké informace protékají skrze jeho vědomí.
• Energetické bytosti.
• Uhranutí a prokletí.
• Energetičtí upíři.

U každého člověka jsou dobří a zlí duchové; skrze dobré duchy má člověk spojení se světlem a světelnými světy, skrze zlé má spojení s temnotou a "peklem". Tito duchové jsou ve světě duchů, který je mezi nebem a peklem.

Duchové nevědí, že jsou u člověka a jsou-li u něho, pokládají veškerou paměť a veškeré myšlení člověka za své vlastní. Zlí duchové jsou spojeni s peklem a po ničem tak netouží jako po tom, aby člověka přivedli ke zkáze, a to nejen pokud se týká víry a lásky, nýbrž i tělesného zničení.
Duchové, člověku přidělení, jsou takoví, jaký je on sám. Dobré duchy mu přidělují božské síly, kdežto naopak zlé duchy si sám člověk přivábí. Duchové u člověka bývají však vyměňováni, a to podle změn jeho náklonnosti jsou přidělovány pozitivní duchové těm, kdož mohou být polepšeni a znovuzrozeni; jinak je tomu však u těch, kteří nemohou být polepšeni a znovuzrozeni. I jim jsou přiděleni dobří duchové, aby je od konání zla odvraceli, ale tito lidé jsou bezprostředně spojeni se zlými duchy, které mají spojení s pekelnou společností. Mají u sebe takové duchy, jakými lidmi jsou oni sami. Jsou-li sebestřední, ziskuchtiví nebo pomstychtiví jsou u nich duchové stejných vlastností a sídlí v jejich zlých náklonnostech. Takový člověk už není odvracován dobrými duchy od zla a zlí duchové ho ke zlu podněcují. Člověk se dostane do závislosti na vlastním myšlenkovém procesu, na nějž se napojují odpovídající duchové. Tak se dostane do otroctví a neustále vyčerpává svou životní energii na obnovu odpovídajících myšlenek, emocí i činů. Postupně a nepozorovaně přijde posedlost a člověk ztratí sám sebe.

13.10.2019