Odtajněné dokumenty: Projekt SERPO, Výměnný pobyt lidí a mimozemšťanů – 18. díl
(Článek 195)
Ebenové po určitou dobu bojovali s nepřáteli. Členové našeho týmu odhadli, že válka trvala přibližně 100 let, ale opět podle našeho měření času. Válka byla bojována za pomoci paprskových zbraní, vyvinutých oběma civilizacemi. Ebenové nakonec dokázali zničit nepřátelskou planetu a zabít zbývající nepřátelské síly. Ebenové nás varovali, že několik jiných cizích ras v naší galaxii je také nepřátelských. Ebenové se od těchto ras distancují. Dokumenty z rozhovorů nikdy neuvádějí jména nepřátel, pravděpodobně proto, že už neexistují. Ebenové žijí ve velmi prosté společnosti. Rodina Ebenů se skládá s muže, ženy a alespoň jednoho dítěte. Náš tým našel několik rodin až se čtyřmi dětmi. Později jsme se dozvěděli, že rodiny se staraly o děti Ebenů, kteří byli buď na cestách (průzkum vesmíru) nebo zemřeli. Náš tým byl svědkem letecké nehody, při které se zabili čtyři Ebenové. Na místě havárie pak Ebenové provedli nějaký rituál. Ebenové nejprve dopravili těla do zdravotnického zařízení k vyšetření. Členové našeho týmu měli vždy možnost doprovázet Ebeny, s výjimkou období odpočinku, kdy se Ebenové zavírali do soukromí. Viděli jsme smutek v očích Ebenů během umírání jejich blízkých. Později, po posledním pracovním cyklu, uspořádali Ebenové pohřební obřad, alespoň to bylo to, k čemu náš tým dospěl. Ebenové tělo zabalili do bílého plátna a polévali ho různými tekutinami. Velké množství Ebenů stálo v kruhu a zpívalo. Tato melodie členy našeho týmu také roztesknila. Obřad trval poměrně dlouhou dobu. Konečně byla těla umístěna do kovových rakví a pochována mimo obce na vzdáleném místě. Po pohřbu Ebenové uspořádali slavnostní hostinu. Byly připraveny velké stoly plné pokrmů, všichni jedli, tančili a hráli hry. Jak to náš tým viděl, tak tohle prováděli při každém úmrtí některého z Ebenů.
Každá rodina Ebenů žije jednoduchým životem. Jejich domovy jsou postaveny většinou z hlíny a nějakého materiálu podobného dřevu a některého kovu. Všechny domy vypadají stejně. Vypadají jako z vepřovic. Interiér domu sestává ze čtyř místností. Jedna místnost je ložnice, kde všichni členové rodiny spí v jedné místnosti na rohožích, pak je tam jídelní místnost s kuchyní, obývací pokoj (největší místnost v domě) a malé sociální zařízení. Ebenové nemají fyziologickou potřebu uvolňovat tělesné odpady, jako máme my. Ebenové měli malé sběrné prostory v zařízení na jejich tělesné odpady. Tělo Ebenů bylo extrémně efektivní při zpracování všech přijatých potravin. Jejich tělesné odpady se proto skládaly jen z malého množství fekálií, podobně jako u koťat. Členové našeho týmu nikdy neviděli u Ebenů vylučování moči. Naše odpady se naopak skládaly z velkého množství fekálií a moči. Ebenové museli vykopat velké sběrné jámy pro naše výměšky. Jídlo, jak jsem se již zmínil, byl pro naše členy problém. Náš tým spotřeboval nejdříve své C-příděly ve vojenském stylu, ale nakonec musel přejít na jídlo Ebenů. Ebenové měli různé potraviny, zvláště zeleninu. Náš tým našel plodiny podobné bramborám, ale chutnaly jinak. Měli také nějaký druh hlávkového salátu, ředkviček a rajčat. To byly jediné plodiny podobné našim. Ebenové měl i další pěstovanou zeleninu. Byly to zvláštní okrouhlé plody s dlouhými lodyhami, jako vinná réva. Ebenové to vařili a jedli velkou část plodiny. Měli také nějaký druh bílé tekutiny, o které jsme si nejprve mysleli, že je to mléko. Po ochutnávání si však náš tým uvědomil, že je to jiné, a to jak v chuti, tak v obsahu. Tekutina pocházela z malého stromu, který se nacházel v severní části planety. Ebenové doslova dojili tento strom pro tuto kapalinu. Zdálo se, že mají jakési potěšení, když ji pijí. Členům našeho týmu tato kapalina nikdy nechutnala. Ebenové připravovali pro nás jídlo. Udělali nějaký pokrm do hrnce, který se zdál našemu týmu nesmírně chutný. Museli jsme však použít spoustu soli a pepře na jeho dochucení. Měli také něco jako náš chleba. Byl to nekvašený chléb a chutnal poměrně dobře, ale způsoboval nám extrémní zácpu. Museli jsme vypít velké množství vody, abychom ho strávili. Jediný společný pokrm, který chutnal nám i Ebenům, bylo ovoce. Ebenové jedli velké množství ovoce. Ovoce se lišilo od všeho, co jsme znali, bylo dosti sladké. Některé ovoce chutnalo jako melouny, zatímco jiné chutnalo jako jablka. Dalším problémem byla voda. Voda na přípravu pokrmů na Serpo, obsahovala řadu neznámých chemikálií, které náš tým zjistil. Nakonec jsme museli vodu vždy převařovat předtím, než jsme ji pili. Když to Ebenové viděli, zasadili velkou rostlinu, která pro náš tým vodu čistila.
V závěrečné zprávě našeho týmu napsané velitelem (plukovníkem) se uvádí, že během výměnného období, byl tým schopen komunikovat s Ebeny na asi 50%. Některé věci jsme jim nikdy nedokázali sdělit.
Náš tým si přinesl s sebou softbalové vybavení pro sportovní aktivitu. Ebenové sledovali naši hru a hlasitě se smáli. (Ebenský smích zněl jako vysoký kvikot.) Nakonec začali Ebenové tuto hru hrát s námi, ale nikdy si nezvykli na chycení míče dříve, než dopadne na zem. Náš tým také hrál pozemský fotbal. Ebenové opět sledovali hru a poté ji sami hráli. Ale opět, jako u softbalu, Ebeny nikdy nenapadlo, že mohou kopnout do míče předtím, než dopadne na zem! Přestože si naši členové týmu cenili soukromí Ebenů, náš tým měl dovoleno je sledovat. Dokonce, když jsme šli kolem, dokázali jsme spatřit i sexuální aktivitu Ebenů. Muži i ženy měli pohlavní orgány podobné našim a prováděli pohlavní styk. Četnost sexuální aktivity nebyla tak častá, jak se provozuje v naší společnosti. Spíše bych věřil, že vykonávali tento akt spíše pro reprodukci, než pro potěšení.
25.01.2019