Odtajněné dokumenty: Projekt SERPO, Výměnný pobyt lidí a mimozemšťanů – 7. díl

(Článek 184)

Zápis - už je to dlouho, co jsem dělal zápis. Hádáme, že jsme na lodi asi 25 dní. Ale můžeme se mýlit až o 5 dní. Byli jsme dlouho uzavřeni v našich buňkách. Museli jsme je opustit, abychom se uvolnili, takže nakonec jsme buňky otevřeli. Když jsme to udělali, všichni jsme onemocněli. Měli jsme závratě, byli zmatení a někteří nemohli chodit. Měli jsme problémy s močením a vyměšováním. 700 a 754, kteří jedli potravu EBEnů, se nezdají být tak nemocní jako my. Ošetřovali nás našimi léky. EBE přišel a ukázal na modré světlo nad námi. EBE ukázal na naše sedačky a my se domníváme, že se musíme do nich vrátit. Ukázali jsme mu naše nádoby na odpad a zmateně ukázali na sedačky. Porozuměl tomu a opustil místnost. Pak se vrátil s malými kontejnery, které jsme mohli umístit dovnitř buněk. Přinesl také malé džbánky mléčné kapaliny a doporučil nám, abychom ji vypili. Vrátili jsme se do buněk a seděli jsme tam s odpadními kontejnery a džbánkem mléčného nápoje. Pijeme ho a zdá se, že je nám po tom lépe, kromě 518, který se zdá být nemocný. Byli jsme však varováni, abychom zůstali v buňkách.

Zápis - nemám tušení, jak dlouho jsme tentokrát zůstali v buňkách. Přišel však EBE a dal nám pokyn, abychom vyšli ven. Byli jsme schopni se pohybovat bez závratí nebo onemocnění. EBE nám dokonce dovolil opustit místnost. Procházeli jsme dlouhou dobu po velmi úzké chodbě, možná 20 minut. Pak jsme se dostali do nějakého výtahu, který se rychle pohyboval, protože jsme cítili pohyb. Vyšli jsme do obrovské místnosti, kde bylo mnoho EBEnů sedících na sedačkách. Možná je to řídící centrum. Náš doprovod vstoupil do místnosti. Viděli jsme ovládací panely, které obsahovaly mnoho světel. Byla zde čtyři různá stanoviště obsluhovaná šesti EBEny, která byla v různých úrovních nad podlahou. Horní úroveň uvnitř této místnosti obsahovala pouze jednu sedačku. V ní seděl jeden z EBEnů. Předpokládám, že to musel být pilot nebo velitel. Zdálo se mi, že je zaneprázdněn přístrojovou deskou. Bylo tam mnoho obrazovek, ale všechny ukazovaly jen jazyk EBEnů a řadu čar, jak svislých, tak horizontálních. Možná to byly nějaké grafy. Byli jsme schopni se sami procházet, aniž by nás EBEni obtěžovali. 633 a 661 se o vše skutečně zajímali. Bylo tam také jedno okno, kterým jsme něco viděli. Byla tam tma, ale dokázali jsme vidět zvlněné linie. Možná nějaké zkreslení v čase. Musíme se pohybovat rychleji než světlo, nic z okna proto nevidíme. OK, konečně dorazil MVC. Vysvětluje v chatrné angličtině, že jsme na půli cesty k domovské planetě. Všechno funguje správně a my všichni se budeme cítit lépe, jakmile se loď dostane z této časové vlny. MVC říká, že můžeme procházet celou touto částí lodi, ale musíme zůstat spolu. Musel nám ukázat, jak ovládat pohyblivá zařízení. Myslím, že měl na mysli výtahy. Vypadá to prostě, stačí položit ruku na jedno z provozních světel. Bílé a červené. Bílá to uvede do pohybu a červená zastaví. Slyšíme nějaké zvonění, MVC říká, že to jsou jen zvuky z vesmíru. Znamená to cokoli. Mohli jsme projít kolem celé lodi, ale je tak velká, že je těžké pochopit, jak se tak velká loď může pohybovat tak rychle. 633 chce vidět motory. MVC vezme čtyři z nás do strojovny, nebo jak nazývají tuto místnost. Obsahuje velké, obrovské kovové nádoby. Jsou v kruhu a konce každé z nich směřují do středu. Propojuje je mnoho trubek nebo nějaký typ rour. Uprostřed těchto nádob je měděná cívka nebo něco, co tak vypadá. Shora svítí jasné světlo do středu cívky. Slyšíme velmi jednotvárný hluk, ale žádné hlasité zvuky. 661 si myslí, že jde o systém antihmoty a běžné hmoty.

Zápis - snil jsem o naší Zemi. Opravdu jsem měl nějaké živé sny o Coloradu, horách, sněhu a mé rodině. Bylo to, jako kdybych tam opravdu byl. Neměl jsem žádné starosti a nikdy jsem nepomyslel na situaci uvnitř cizí kosmické lodi. Pak jsem se probudil. Byl jsem zmatený a dezorientovaný. Byl jsem v jakési misce, aspoň to vypadalo jako miska. Nepamatuji se, jak jsem se sem dostal. Moje první myšlenka byla na mou posádku. Uchopil jsem vrchlík této skleněné misky a otevřel ji. Zaslechl jsem syčivý zvuk, který vycházel ze švů nebo spojů. Rozhlédl jsem se a uviděl jsem, že jsem uvnitř nějaké místnosti. Nebyla to místnost, kterou jsem si pamatoval, ale všichni jsme byli uvnitř těchto skleněných mís. Ostatní členové posádky spali. Vylezl jsem a uvědomil si, že nohy mě skutečně bolí. Vylezl jsem a šel se podívat do každé skleněné mísy a zkontroloval posádku. Našel jsem nás jen jedenáct. Někdo chyběl. Ale kdo? Jsem tak zmatený! Jsem také velmi žíznivý. Nemohu najít žádnou z lahví na vodu. Nějaké jsme měli, ale nemohu žádnou najít. Moje oči mají problém se na něco zaměřit. Nejsem schopen psát záznam, musím to všechno nahrávat. Našel jsem číslo... Je naživu. Kdo však chybí? Musím se podívat na každou misku. Tato místnost je velká. Strop vypadá jako matrace. Stěny této místnosti jsou také měkké. V této místnosti není nic pevného, s výjimkou misek a trubek, které z nich vycházejí do podlahy. Vidím, že na spodní části každé misky blikají světla. Na stropě svítí jasné světlo. Jsme jako uvnitř matrace nebo něčeho takového. Nemohu další misky otevřít. Vyzkoušel jsem všechno. Musí mi pomoci EBEni. Našel jsem dveře, ale neotevřel je. Nemůžu si vzpomenout, jak jsme otevírali ostatní dveře. Jak dlouho jsme byli v těchto miskách? Nemůžu si nic upamatovat. Možná, že cestování ve vesmíru způsobuje problémy s lidskou pamětí. Říkali nám to během tréninku, ale nikdy jsme nebyli tak daleko ve vesmíru. Jsme jako zkušební vzorky. Možná bych se měl vrátit do misky. Možná jsem se probudil příliš brzy. Moje hodinky říkají, že je 18:00 hodin. Ale který den, v jakém měsíci, v jakém roce? Jak dlouho jsem spal? Podlaha se zdá být měkká, s křížem probíhajícími dráty. Vidím nějaký typ obrazovky v rohu místnosti. Myslím, že je to monitor sledující naše misky. Nemohu na obrazovce nic přečíst, protože je to v jazyce EBEnů. Nejsem z toho šťastný. Možná to jsou zdravotní informace. Doufám, že to znamená, že každý dýchá a je naživu. Ale chybí nám jeden člen. Zapomněl jsem na něco? Zemřel někdo? Nemůžu si vzpomenout. Mám na ruce nějaký druh vyrážky. Páli mě to. Možná je to z nějaké radiace. Ale kde jsou radiační monitory, které jsme měli v našich zásobách? Byly tam naše balíčky na přežití, ale nenašel jsem nic. Vracím se do misky. Ležím. Ukončuji tento záznam v deníku.

14.01.2019