Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši (14. díl)

(14. díl)

Véďané slovesnýn tvarem "kurvan" znázorňovali svou duchovní "oběť" a slovesem "akurvan" znázorňovali démonské bytosti, které neobětují, tedy nepomáhají vytvářet a bránit duchovní i fyzický prostor Člověka. Jakákoliv aktivita a práce, při níž lidé nepracovali na napřimování člověka a nepracovali ani pro Světlo poznání, i když byli při ní lidé od rána do večera ve shonu, tak byla z pohledu Védy a toho zásadního lidského úkolu hodnocena jako nečinnost.
Na vývoji významu slov je vidět, jakým způsobem se síla temnot chápala a stále chápe našeho duchovního dědictví, jak převrací jeho světelné poselství a význam, aby jej překryla, začernila, a tak zcela znehodnotila tu původní funkci slova, jako klíče k opravdovému životu. Slovo "kršna" se odvozuje od slovesného kmene "kršati" a původně ve Védě znamenalo "křesati" a slovo "kršna" znamenalo "vykřesanec". Slované to slovo používají ještě nyní a neztratili ho. Až během tisíce let se vyvinulo chtonické učení šivaistické, které nám chtělo toho zářícího Kršnu pomluvit a přivlastnit si ho, a které nám z něj chtělo udělat něco černého. Tak byl jeho původní význam přesunut na nový význam "kršna", jako ten "černý". Proto pokud nebudeme dostatečně pozorně vnímat původní obsah slova, tak se kvůli podsunutému obrácenému významu dostaneme k scestné interpretaci původního smyslu. Bez pochopení tohoto stále probíhajícího jevu (zhmotňování idejí) nemůžeme přistupovat skutečně kriticky k jakýmkoliv historickým pramenům, protože v každém z nich právě tento proces probíhá. Bylo tomu tak ve středověku při postupném přepisování rukopisů, ale i při přebírání antických děl do středověkých rukopisů. Je to obecný fenomén, který nám dává poznat zhoubné praktiky v zaznamenávání historických událostí i vývoje lidstva.
Naše řeč se vyvinula z původní, čistě náboženské liturgické řeči védských zpěváků, kdy véďané pomocí ní spolu komunikovali jednak horizontálně, ale hlavně díky ní mohli komunikovat i vertikálně – "s bohy". Hlavním posláním Védy byla liturgie slova ("brahma"). Slovo se zde velebilo jako to, co obsahuje ideu – boha sómu, protože právě skrze něj a jeho "oběť" docházelo "k přijímání" Světla a k nastartování vnitřního procesu poznávání. Slovo bylo jedinou, pravou a samozřejmě nekrvavou obětinou. Slavný termín "brahma" má obrovskou tradici a dlouhý vývoj. Původně toto slovo znamenalo védský verš neboli védské obětnické slovo. "Brahma" je slovo Života a je to Véda. Toto pojetí nám teprve vysvětluje celé učení jak gnostiků, tak i naší starou náboženskou tradici, tradici uctívačů slova – "Slovanů". Z "brahma", posvátného slova a uctívaného principu oběti, se postupně stal nejvyšší "bůh", bůh zobrazovaný, všude v hinduismu, se čtyřmi hlavami nebo se zvláštní čepičkou na hlavě. Je to symbolika křesacího ducha života, který do všech světových stran rozesílá jiskry, paprsky. Je to zároveň též "Slovo", které se šíří na všechny strany nebo "Světlo", které se šíří všemi směry, proto má socha "Bráhmy" čtyři tváře. Proto je také zván "sahasra akša", "tisícioký".
Védánta učí, že "brahma" je v nás, že je ve všem živém a má úžasně blahodárný dopad na lidskou mentalitu a na lidské chování. Vytváří tímto učením nenásilně jednotu, protože ji velebí jako "boží" atribut a jakékoliv odštěpování vnímá jako něco nešťastného až zlého. Když se vykreslí obraz, že "brahma" je všude, že vstoupilo do všeho a že my jsme pouze jeho jednotlivé projevy, že "je skryt ve všech formách", jak se píše v upanišadách, na rozdíl od odpadlické nauky biblické, tak potom soucitnost se vším živým a živá spoluúčast je přímým důsledkem tohoto pohledu. Já už pak přece nemohu ubližovat něčemu, co je úzce spojeno se mnou. To se ukazuje i v dnešním zcela lidovém hinduismu jako jeden z největších úspěchů celé této indické duchovní školy, že jen stěží najdeme někde lidi tak soucitné se vším živým jako v hinduismu a v jeho okolí, kde právě tato tradice zanechala největší stopu.

08.10.2021