Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši 39: Demiurgos
(39. díl)
Demiurgos se podle gnostiků omylně domnívá, že je nejvyšším bohem, když ovládá "svět těla a jména". Je tomu tak, protože nezná skutečného "Otce" a nezná pleroma – hodnotu Úplnosti a nezná Světlo poznání. To vše je mu zcela cizí, protože on sám vznikl mimo toto všechno. Vznikl podle gnostického mýtu ze "spodní Sofie" – z té pomýlené světské inteligence, která nechápe a odmítá Jednotu, Vzájemnost a je živa pouze ze svého egoistického prospěchu, kde "Otec" nemá žádné místo. Proto se vše kolem něho a celá realita scvrkla jen na hmotu, kterou ovládá. Ale kromě této hmoty nevidí a nevnímá nic jiného. Na základě historických zkušeností se můžeme přesvědčit o tom, že Pán formy a hmoty, který se považuje za skutečného Boha, nemá to vnitřní duchovní poznání, nechápe a nevnímá "ducha" a proto vše pod jeho nadvládou neustále směřuje jen k formalismu a mělkosti.
Gnostici používali termín "bythos" – což řecky znamená "hloubka" a tuto kvalitu spojovali s přítomností pleromatu a s přítomností té veledůležité "jiskry světla" v člověku. To znamená, že pouze ten, kdo má v sobě tuto "jiskřičku" a vlastní kvalitu Úplnosti, tak ten je schopen pochopit hloubku vnímání, ale ten, kdo v sobě nemá nebo zadusil to světýlko poznání, tak se stal otrokem mělkosti, formalismu, povrchnosti a žije "v nevědomém omylu". Toto základní filosofické téma, nám takto poeticky vyjadřuje gnostická škola. Demiurgos není schopen poznat tajemství života ani to, že se rodí křestem, a že má vnitřní spojení s královstvím pleromatu a s říší Světla. Proto nemůže hájit skutečný život, podporovat ho a nemůže ho ani udržovat. Musí jen vše vykrádat a je odsouzen k věčné zlodějně. Proto se nazývá "duchem nápodoby", a protože v sobě nemá pramen života, musí se neustále zmocňovat všeho a všech, kteří ho v sobě mají, aby se k tomuto životodárnému pramenu také dostal.
Demiurgos – Pán Temna je rozený materialista, a proto u něj celý svět povstává z černého bodu hmoty, zvaného v hebrejštině "jod" a v židovství je chápaný jako pravé "já". Tady je patrna provázanost s židovským materialismem a z tohoto židovského materialismu nám vyvstala celá naše dnešní materialistická věda se svojí teorií o vzniku celého Vesmíru z hmotné kuličky a z toho nám vznikly všechny teorie o vývoji člověka z láčkovce, žížaly a opice. Z této ideologie nám vznikla celá teorie o vzniku organické hmoty z neorganické "samovývojem" – prostě toto všechno má jasné souvislosti a vychází to z židokřesťanství, které je základem materialistického filosofického světonázoru a dnešní propagované a žárlivě a urputně bráněné "nauky vzniku života". A my jako "děti Země" jsme dnes v této materialistické filosofii zcela utopeni. Už neexistuje povědomost normálně vzdělaných lidí o tom, že by snad mohla být nějaká jiná myšlenková škola. A když má někdo v Evropě tzv. "duchovní sklony", tak je směrován na tradiční biblické židokřesťanství nebo dokonce na židovství, kde uvízne v temných osidlech, protože se vlastně dozví jinými slovy totéž, co se dozvěděl už ve světské materialistické vědě.
V duchovní škole se mluví o sedmi věznitelských silách, které tady v "gravitací" poutají ducha a vězní ho tu proto, aby všechno oživoval. Například nejstarší pyramida v egyptské Sakkáře má symbolicky sedm stupňů. Gnostici mluví právě v tomto smyslu buď o "sedmi archontech" nebo o nejvyšším archontovi a šesti jeho podřízených světovládcích.
Více v knize: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši
22.04.2020