Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši (4. díl)

(4. díl)

Základní myšlenka, která provází celou védántu je ta, že "celý svět je prodchnut átmanem", tj. duchem života nebo "božským světelným principem", který je podstatou všech forem. Tato myšlenka se filosoficky možná už chápe hůř, ale ve védántě je zapotřebí neustále vnímat tu jasnou souvztažnost mezi Světlem poznání a tím, čemu se říká "duch" – "átman" nebo spíše jejich totožnost. To znamená, že ta idea, která se v nás zrodí, je součástí věčné říše Úplného Světla poznání a zároveň je jejím "vyslancem". Tedy není ničím jiným nežli paprskem tohoto Světla Úplnosti, které je chápáno jako absolutní Vědomí nebo absolutní Vědění, které Peršané pojmenovali jako "Ahura Mazda" – "Pán nejvyššího vědění" a nejvyššího poznání.
Základním vztahem, kterým se celá védánta zabývá a sleduje, je vztah mezi tím, co nikdy do těla nesestupuje a mezi tím, co je již do těla, času a smrti chyceno. Objevení tohoto vztahu a jeho pochopení, je možné navrhnout jako další z možných definic védánty. Cílem lidského usilování a probuzení je pochopení, že átman (náš vnitřní člověk) je totožný s "brahma" (absolutním duchem života), a že přímo v nás je božská jiskra, to pravé božské vědomí a nám už stačí ho jen "probudit". Potom nebudeme potřebovat nic jiného, protože všechno důležité už budeme mít.
Védánta nám odhaluje, že když najdeme svoji duchovní podstatu, tak budeme těmi nejbohatšími, i když budeme materiálně chudí a třeba budeme i nuzáky. Tehdy získáme podíl na veškerém vesmírném bohatstvím, protože zjistíme, že jsme jeho součástí, a že podstata i pravý tvůrce všech světů a Vesmírů je v nás. My ji však musíme nejprve v sobě odhalit, "odkrýt" a pak ji musíme očistit od nánosů materialistické temnoty, zbytků nevědomí, duality a spojit se s ní. Teprve pak ji můžeme žít. Pak už nebudeme potřebovat nikam cestovat, ani létat raketami ani hledat jiné civilizace nebo navštěvovat Papuánce nebo New York, protože podstata toho všechno bude v nás. Pak bude stačit se podívat dovnitř sebe, kde bude vše k nalezení.
Védánta má ve velké úctě Védu a často z ní cituje. Véda je učení o životadárném Slovu, ze kterého povstalo všechno živé i neživé. Je to učení o "pranavě" (praslově), které člověka naplňuje úžasem, protože popisuje něco, co proniká naprosto celým védántským učením. Právě z této tradice vznikla ta celá úcta ke Slovu a k jeho obrovské moci. Říká nám, že to Slovo určuje osud, protože někoho slovem můžeme zaklít, proklet, nebo naopak modlitbou a vyslovenou žádostí můžeme věci pozitivně měnit. Každé pronesené slovo prostě v sobě nese velkou působnost. Ve védántě se to často nazývá učení o "šabdě" nebo učení o "óm", posvátné slabice, která proniká coby duch života celou přírodou i veškerým Vesmírem. Toto učení jsme zdědili po našich védských předcích, prostřednictvím křesťanského Krista coby Loga – Slova, ale bylo znečištěno podvrženými temnými nánosy a dnes koluje mezi lidmi v částečně znečištěné podobě. Je nyní na nás, abychom znovu objevili průzračnost, čistotu a jasnost tohoto poselství a z polosvětlé tůňky udělali opět křišťálově čistou studánku.
Mantra je především Slovo poznání, které skrze Světlo, které je obsaženo v podstatě a smyslu toho Slova, nás probouzí. Probouzí nás samotná "vibrace" Slova a také to, co Slovo obsahuje. Když obsahuje poznání, které nás osvobodí od závislosti na temných silách, nebo když bude obsahovat nějakou skvělou myšlenku, tak člověk, který ji pochopí, si najednou řekne "aha!" a vznikne tzv. "aha efekt" a dotyčný se začne probouzet. Určitě ale neplatí to, že budeme mumlat nějaké slovo v cizí řeči, o kterém nebudeme vědět ani co znamená, a že toto mumlání nás osvobodí. Nemáme opakovat cizí, pro nás nepochopitelná slova, protože pouze pochopení vnitřního významu Slova a toho, co to nese, co znamená, je to, co nás postrčí dopředu. To je ta "Slova – nská" škola, která zde byla od pradávna, a která střežila úctu ke Slovu, protože právě ono v sobě nese to důležité Světlo poznání.

28.09.2021