Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši (3. díl)

(3. díl)

Uctívání Světla poznání je spojeno s rozvíráním temnoty. Vykřesanou střední cestou, životním teplem "Tapas", což dle Védy je probuzená ohnivá vroucnost, bez které a bez zapálení pro něco, není života. Opakem tohoto jsou studenokrevní chtonici, mající ve znaku rybu, živočicha plujícího ve studených temnotách, v několika stupních nad nulou. Proto bylo rozdělávání ohně v celé védské tradici (dokonce i dnes) názorným liturgickým rituálem, který jasně ukazuje, jakým způsobem dochází ke vzniku lidského Vědomí a Světla poznání. Védský žák brahmačarin, ten, který chtěl dojít k "brahma" a Slovu poznání, přicházel ke guruovi a přinášel mu symbolickou otep chrastí, kterou přispíval nejen k udržování posvátného ohně v jeho domě, nýbrž tak zároveň symbolicky pomáhal udržovat oheň vědění, který by bez této nově přiložené otepi a jeho úsilí, uhasl.
Probuzený a vzniklý oheň "agnis" rozvinutého lidského vědomí musel být stále uvnitř studenta živen neustálým "přikládáním", jinak by vyhasl, stejně jako fyzický oheň v krbu. Přikládání do duchovního ohně poznání probíhalo pomocí recitací manter, a tak se recitovanými slovy poznání a vědění probouzela lidská mysl, což bylo jedinou a pravou obětí. Proto také panovala tato rituální starost o neustálé udržování vnitřního ohně v celém okruhu indoevropské duchovní tradice a přímo souvisela s recitováním posvátného slova poznání. Ve védské tradici se zároveň při recitování symbolicky přikládalo do fyzického ohně dřevo či lila "ghrta", což bylo máslo přešlé varem. Přitom vznikalo horko a záře – symboly osvícení.
Stálé přikládání do ohně vědění védská tradice zabezpečovala připomínáním si duchovních principů modlitbami třikrát až pětkrát denně a opakováním manter. Tak byl vytvářen onen vnitřní, harmonický, vystředěný a osvobozený prostor pro život vědomého Člověka. Vykřesané Světlo poznání bylo nutno stejně jako vnitřní oheň neustále udržovat. Každý duchovně vyspělý Člověk velmi dobře chápal, že bdělost a udržování pravého lidského Vědomí je soustavná práce a zároveň nutná oběť, kterou je nezbytné stále podstupovat. Proto byli všichni probuzení a osvícení připraveni stále přikládat do svého vnitřního ohně a naslouchat svému duchu. Obrácenou, ale v podstatě na stejném principu založenou psychologii pak později použila pomocí nápodoby temná manipulativní náboženství, která nutila své věřící k pravidelným pobožnostem, aby se jimi vytvořené manipulace patřičně u věřících zafixovaly a měly tu nejdelší trvalost.
Cílem poznání není, aby byl zničen spodní svět, svět hmoty a těla. Tělo potřebujeme, abychom mohli získávat poznání a zkušenosti ve hmotě, ale je mu třeba nadřídit ducha, morálku, svědomí a tak získat rovnou páteř, pevnou půdu pod nohama, trvalé duchovní ukotvení a tak si vytýčit jasný směr svého života. Materialistické principy jsou také potřebné, ale je třeba nezbytně přijmout to, že duchovní princip je stěžejní pro Člověka a má v jeho osobnosti nadřízenou roli. Tělo nesmí ovládat vědomí člověka a říkat mu, co má dělat. Zdroj veškeré síly hmoty je v nevědění, a pokud společnost propaguje jen kult hmoty, tak žije v čím dál, tím větším chaosu a směřuje k definitivnímu zániku. Společnost oslavující kult hmoty, konzumu a spotřeby se postupně stává démonskou společností se všemi hrůzami, které z tohoto přístupu a životního stylu pramení (to můžeme vidět kolem sebe, protože jsme v etapě rozvinutého materialismu). Pokud postupně chtonická síla materializuje vše okolo, včetně duchovních principů a idejí, stává se člověk zajatcem hmoty a digitálního světa nápodoby. Taková společnost pak produkuje stále další a další obruče, které ho ještě více spoutávají.
Zapálený člověk se liší právě svým vnitřním ohněm od studeného vodního tvora, který žije v podsvětí – symbolického vodního Hada či mloka – Molocha, kteří mají vždy pouze teplotu svého okolí a kteří nedokážou být srdeční a vřelí. A právě pro svou chladnost se nemohou zúčastnit tohoto vřelého poznávacího procesu. Nemohou vzniklým teplem dozrát a stát se tak skutečným a plnohodnotným Člověkem, neboť se zásadně vyhýbají vykřesávání, tedy konfliktu s oběma nelidskými řády a zapálení svého vnitřního plamene vykřesanou jiskrou, což by je přivedlo ke spásnému poznání. Svou "chytrost" vidí v tom, že zcela bezpáteřně a bezcharakterně oběma slepým kosmickým silám slouží. A protože v sobě nemají žádné skutečné hodnoty, které by bylo možno chránit, kličkují stále jako hadi. Nechávají se oběma řády pouze ohýbat nahoru a dolů, doprava a doleva, bez možnosti pravého vzdělání a bez možnosti se jako Člověk poučit a probudit se. Jen pomocí vykřesaného Světla poznání může člověk stoupat vzhůru a narovnat se!
Dva protilehlé společenské extrémy, bezbřehá demokracie a totalita, se tak dlouho srážejí kolem pomyslného středu, dokud nevzejde jiskra, nerozhoří se v mohutný oheň vědění, a s ním nevznikne i Světlo poznání. Tak toto je prapůvodní védsko-křesťanská podstata duchovního učení o Spasiteli, vykřesaném Kršnovi – Kristu!

27.09.2021