Osvoboďte zakletou princeznu – svoji duši (2. díl)
(2. díl)
Slovo poznání rozevírá svým Světlem temnotu nevědění a tak se rodí nové vědomí. Rodí se stejně těžce, jak těžce se rodí každé dítě. Tak těžce se rodí i gnostikovo poznání, když rozevírá volný střed
mezi dvěma nelidskými silami. Takový Člověk stojí ve stínu před zavřenou obrovskou dvoukřídlou branou, za kterou svítí slunce: levé křídlo brány volá po demokracii a její spodinové svobodě, pravé křídlo
mluví o pořádku, poslušnosti a podobá se trestnici. Opravdový člověk stojí před branou a nechce "ani jedno, ani to druhé". Začne úporně rozvírat obě křídla od sebe, až na něj pootevřenou branou začne
svítit Světlo. Tato základní situace je znázorněna moheňdžodarským umělcem postavou člověka, který rozvírá svýma rukama dvě bojující šelmy od sebe a vytváří tak životadárný prostor pro Člověka.
Obě zvířecí síly, jako dva symbolické kameny svou polovičatostí a slepotou drtí vzdorujícího člověka a svou činností tak v něm vykřesávají Světlo poznání. Takto se rodí skutečný Člověk. Ve Védě se tento
děj nazývají "pášyá". Vykřesaný Spasitel sóma, spásné slovo poznání je vytloukán dvěma pašijovými kameny a po vykřesání vzniká to uprostřed mezi nimi (v sanskrtu je to nazýváno – "madle", což zároveň
znamená to sladké – med – "madhu").
Vykřesáním zrozený sóma byl zrozeným lidským poznáním. V ústech bráhmanů byl pravým synem Člověka. Byl zrozeným duchem samé podstaty lidství (puruša) a byl neustále se rodícím "Spasitelem" lidského rodu.
Tento "Spasitel sóma" byl jedinečným produktem lidského poznání a byl výsledkem jeho celoživotní práce, a jako slovo poznání – (mantra či brahma), věčně probouzel lidskou mysl. Nejednalo se tady o žádného
hmotného, fyzického Spasitele, ale spasením se rozumělo zrození probuzené mysli, která vystoupila z vod temnoty, materialismu a opustila povrchní, pouze fyzické vnímání světa. Probuzený Člověk spatřil
tři síly, tvořící pravou podstatu světa. Pokud se člověk přestane vnímat jen jako hmotná bytost a uvědomí si, že je především duchovní podstaty, pak toto zvědomění přijde jako spása a přinese každému
probuzenému nesmrtelnost, protože ta je obsažena v každé probuzené lidské mysli, "Vítej sómo, zlatý synu v jesličkách", takto zpívali dávní védští pěvci již tisíce let před stínovou židokřesťanskou
radostnou zvěstí v bibli.
Konfrontace původního, védského, raně křesťanského rituálu s židokřesťanskými "pašijemi" je velmi poučná. Vztah obou náboženství k pašijovému procesu názorně odhaluje jejich zcela rozdílnou podstatu.
Jestliže uznáváme pouze fyzické vnímání světa a nepochopíme Spasitele – "sómu" v jeho skutečné duchovní podobě jako vykřesanou jiskru pravého lidského poznání, pak vnímáme pašijový děj pouze hmotně
jako zázračně zrozené tělo, a potom chápeme prastarou moudrost védského křesání či lisování mezi pašijemi také pouze fyzicky. Výsledný obraz, který tímto omylem vznikne, se tak stává pravým hororovým
opakem původního védského obřadu.
Hmotný také Spasitel se při tomto fyzickém lisování nerodí, ale naopak umírá a vypouští svou krev, aby nasytil chtonické božstvo. Zde je jasně patrné zrcadlové převrácení původně čistého poselství
na krvavý hebrejský svátek "pesah", který si přisvojil védský rituál (pášyá) a přeměnil ho na satanský rituál. Tato praxe jasně usvědčuje všechny chtonické, židokřesťanské a lunetické napodobitele z jejich
temné a materialistické orientace.
Prolití krve nevinné bytosti, Beránka, nahradilo původní védské vykřesávání ohně poznání, zvaného "agnis". V rámci tohoto chtonického procesu nabízí "věřící" bohovi (z jejich pohledu, ale z našeho pánu
Temnot) místo nápoje poznání, vykřesaného "sómy", pohár krve, svatý grál, plný této zvířecky interpretované spasitelné šťávy. Tuto šťávu, lidskou krev, potřebuje totiž nutně Pán spodních vod, studený Had,
aby byl mocný. Proto nařizuje tento chtonický, židovský bůh Jahve v bibli, skrze pero svých služebníků v 1. Knize Mojžíšově, kap. 9,5 toto:
"A zajisté krve vaší, duší vašich, vyhledávati budu, z rukou každého živočicha ji vyhledávati budu, i z rukou člověka!"
Tak spodní, temný svět nevědění hrůzně nahradil védský poznávací proces židovským satanským rituálem prolévání krve a židokřesťanskou oslavou lidské oběti v podobě Ježíše. Duchovní principy zde byly
zaměněny s fyzickým tělem a původní duchovní obřad křesání "sómy", prováděný po tisíce let v rámci védské, raně křesťanské tradice, který ukazoval lidem cestu za Světlem poznání, byl sveden na cestu přesně
opačnou – k hluboké nevědomosti a materialistické závislosti.
26.09.2021