Pohádka – jak si lze otevřít cestu k sobě

Na konci vesnice žije v chudobě v jedné chalupě stařeček s vnukem. Mají jednoho koně, který jim jednoho dne utekl.
Vesničané stařečka litují: "To je neštěstí, to je neštěstí." Stařeček se jen podívá a řekne: "Kdo ví. Kdo, ví." Chlapec jde koně hledat a vrátí se i s celým stádem divokých koní, v jehož čele jde jejich kůň. Vesničané říkají: "To je štěstí, to je štěstí", a stařeček odpoví: "Kdo ví, kdo ví." Další dny se vnuk snaží osedlat a ochočit divoké koně, ale přitom spadne a škaredě si zlomí nohu. Leží doma a vesničané přicházejí a lamentují: "To je ale neštěstí, to je neštěstí", a stařeček zase říká: "Kdo ví, kdo ví." Vnuk leží doma se zlomenou nohou a tu do vesnice přijdou biřici a odvedou všechny zdravé muže do války...

Pokud se tímto způsobem naučíme přistupovat ke všem zkušenostem, tak z nich v klidu vytváříme prožitky a "Hru s bojem" přeměníme na součinnost. Na součinnost dění. Bytí takovým pochopením naplňuje oduševnělý princip získání prožitků a otevírá si cestu k Sobě.

My všichni jsme Bytím a otevíráme si svoji cestu...

25.07.2022