ROD a počátek Hry

Za dávných časů se sešel rod, aby si jeho členové poměřili síly a schopnosti. Soutěžili.
Soutěž = sou – společné a těž – těžili... Bylo to společné těžké těžení schopností a dovedností pro rozvoj i vývoj rodu. Toto vede k porovnávání, jež se stane hodnocením. Soutěžili v různých oborech: Ve fyzické zdatnosti, mrštnosti, síle, zručnosti, v různých dovednostech, v umění i kumštu. To vše sloužilo ke zdokonalování celého Rodu. To vše bylo i pro dina (jedinotlivce – jed+din – jednotlivec), aby našel své silné i slabší stránky a schopnosti. To vše se děje z touhy poznávat, z touhy Hrát a také Hrát si. Toto soutěžení bylo pozitivním poměřováním, nikoli bojem ve smyslu toho slova. Úctu měl vítěz i poražený, protože vítěz v odinom (jedinom – jednom) klání mohl být poraženým zase v jiném.

Pak se ale stalo, že některý člen rodu začal zpochybňovat tuto myšlenku sounáležitosti a společného prohlubování dovedností a schopností. Chtěl vyniknout nade všechny. Tím se začala mezi členy Rodu vkrádat pochybnost. Pochybnost o sobě a své bezvadnosti. Pochybnost rostla a bobtnala, až byla do her a života včleněna jako pocit viny, chyby, nízké dostatečnosti. Tím se snižovalo sebevědomí dinů (jednotlivců), vytvářel se postupně pocit závislosti na těch "lepších". Vznikal pocit vděčnosti. Ale vděčnosti jako ponížení a ne jako díku. Mezi diny se vkradl jed.

K Bytí se jako protiváha zrodilo Ego. Dualita. Byla uměle vytvořena velká Hra Života. Hra Života, jež odvádí Bytí od sebe, aby mu umožnila poznávání skrz – pro – žitek. Teprve porozuměním pro-žitku prochází Bytí Hrou Života. Porozumění pak otočí směr pohybu z -ven na -dovnitř a vede Bytí k odevzdání se samo sobě = Celku.

Bytí ve Hře Života sbíralo a hromadilo prožitky všeho druhu, a tím se rozšiřovala genetická paměť Rodu. Nejdříve bylo Egem utlačováno a prožitky byly bolestné. Postupně se Bytí uvolňovalo a díky zření a přijetí prožitků se osvobozovalo z nadvlády Ega. Čisté Bytí je již prosto potřeby dávat na odiv své schopnosti, dovednosti i moudrost... Čisté Bytí již pochopilo, že ať je výsledek jakýkoli, je to vždy jeho vítězství, protože bude moudřejší o další prožitek a paměť rodu mohutnější, z které pak budou moci všichni čerpat.

Čisté bytí cítí a poznává skrz každý prožitek. Prožitky jej obohacují a všechny prožitky jsou pro něj bohatstvím. Bolest, slzy, vztek, bezmoc, smích, hmotné bohatství i chudoba, těžká práce i povalečství, stejně jako tvůrčí úsilí i součinnost s ostatními. Výčet by byl velmi dlouhý, protože prožitků je mnoho. Díky velkému množství prožitků se Bytí oprošťuje od pochybnosti a může svobodně volit. Postupně opouští potřebu něco dokazovat sobě i druhým. Přestává se dovolovat i si dovolovat. Oprošťuje se od vděčnosti a žije v díku toho, čím je. Když Bytí pozná, co je BÝT, odchází z duality zpět k "Celku", k "Sobě" a je plné prožitků. Přestává potřebovat slova. Jenom je a užívá si toho, že je, ať se děje cokoli.

24.07.2022