Příběh Williama Morrise, část 1.
(1. část)
Jmenuji se William Morris (jsem otcem Helen) a příběh, který vám budu vyprávět, vám pravděpodobně změní náhled na celý život. Ve svém osobním životě jsem byl členem Amerických námořních sil a byl jsem ženatý s Lucy. Život měl ale se mnou jiné plány a já musel přetnout živý kořen plodného stromu. Jedné klidné noci po vítězné bitvě ve válce, ve které jsme se nacházeli, jsme pluli skrz severní Atlantik, byl úplněk a kamarádi námořníci posilnění whisky začali vyprávět příběhy a anekdoty, aby utišili úzkost a stres z války. Mluvili o Jamesi Cookovi a jeho obscesi s překročením Antarktického Kruhu, i když nebylo zjevné, kdo stál za financováním jeho cesty a proč byla ta obscese. Kapitán Butler, velmi respektovaný člen naší skupiny, se přidal k nám a k našim příběhům. Řekl nám tehdy, že existuje místo někde v jižním polárním kruhu a toto místo může být spojnicí s dalšími zeměmi. Řekl to zcela vážně a bez mrknutí oka. Vzpomínám si, že moje pozornost se výhradně obrátila jen směrem k němu a 5 nebo 6 z nás jsme v úžasu poslouchali jeho příběh. Chtěli jsme se smát, ale místo toho jsme hltali každé jeho slovo, když popisoval, že za Antarktickým kruhem jsou další země.
Kapitán nám tehdy řekl, že z velmi dobrých zdrojů na vysoké úrovni ví, že proběhlo zkoumání a financování cest, které měly zajistit vstup skrz těžké antarktické podnebí a bariéry v jižních šířkách k civilizaci žijící za Antarktidou a že s těmito misemi hodně spěchali, protože už mnoho civilních lodí tehdy kroužilo okolo Antarktidy, což se jim ale vůbec nelíbilo. Kapitánův příběh byl kupodivu hodně detailní a také nám řekl, že sám a na vlastní oči viděl mapu, kde souřadnice přesně udávaly polohu místa vstupu na toto území.
Když jsme potom po válce dorazili domů, spousta lodí, které americké námořnictvo používalo, se zničilo, prodalo nebo pronajalo. Měl jsem tehdy dost úspor a rozhodl jsem se jednu z těchto lodí koupit. Myšlenka na průzkumnou cestu do těch míst mi nedávala spát. A i když se to Lucy vůbec nelíbilo, rozhodl jsem se, že na konci listopadu se svou lodí vyrazím směrem k Antarktidě. Přesvědčil jsem k cestě ještě 2 mé kamarády, kteří tehdy také poslouchali kapitánův příběh. Nejtěžší ale bylo přesvědčit samotného kapitána, aby se s námi na cestu vydal. Kapitán zpočátku odmítal, ale pak nečekaně ráno 11. října se ukázal u mě doma ještě s mužským doprovodem, který se jmenoval Fint. Přinesli sebou mapy a dokumenty, které možná ještě nikdo jiný předtím nespatřil. Kapitán mi řekl, že přijímá mé pozvání, ale že musím akceptovat, že tato cesta může být jen jednosměrná.
Z knihy: The Navigator who crossed the ice walls. Autor: Nos Confunden. Přeložila Zuzi Czech, upravil Ota Veselý.
04.12.2023