Projev prezidenta Vladimira Putina k začátku vojenské operace na Ukrajině (1. část)
(1. část)
Vážení občané Ruska! Vážení přátelé!
Dnes považuji za nutné se znovu vrátit k tragickým událostem v Donbasu a ke klíčovým otázkám vlastní bezpečnosti Ruska. Začnu tím, co jsem řekl ve svém projevu z 21. února tohoto roku. Mám na mysli to, co nás obzvláště znepokojuje a co jsou zásadní hrozby, které nezodpovědní politici na Západě krok za krokem, rok za rokem, připravují pro naši zemi. Mám na mysli rozšiřování bloku NATO na východ a neustálé přibližování jeho vojenské infrastruktury k ruským hranicím.
Je dobře známo, že se již 30 let vytrvale a trpělivě snažíme dosáhnout dohody s předními zeměmi NATO o zásadách rovné a nedělitelné bezpečnosti v Evropě. V reakci na naše návrhy jsme se neustále setkávali buď s cynickým klamáním a lží, nebo s pokusy o nátlak a vydírání, zatímco Severoatlantická aliance se mezitím navzdory všem našim protestům a obavám neustále rozšiřuje. Válečná mašinérie je v pohybu a opakuji, že se blíží k našim hranicím. Proč se to všechno děje? Proč má západ tento arogantní postoj a mluví z pozice vlastní výlučnosti, neomylnosti a naprosté přípustnosti? Odkud se bere tento jejich bezohledný a přehlíživý postoj k našim zájmům a naprosto legitimním požadavkům? Odpověď je jasná, srozumitelná a zřejmá. Sovětský svaz na konci 80. let byl oslaben a poté se zhroutil. Celý průběh tehdejších událostí je pro nás dnes poučením; přesvědčivě ukázal, že ochromení moci a vůle je prvním krokem k naprosté degradaci a zapomnění. Jakmile jsme na chvíli ztratili sebedůvěru, byla narušena rovnováha sil ve světě. To vedlo k tomu, že předchozí smlouvy a dohody již přestaly fakticky platit. Naše přesvědčování a žádosti nepomohly. To, co nevyhovuje hegemonovi a světovým mocenským strukturám je prohlášeno za archaické, zastaralé a nepotřebné. A naopak: vše, co se jim zdá výhodné, je prezentováno jako nekonečná pravda, která je prosazovaná hrubě, neomaleně všemi prostředky a za každou cenu.
To, o čem nyní mluvím, se netýká jen Ruska a nás. Týká se to celého systému mezinárodních vztahů a někdy i samotných spojenců USA. Po rozpadu SSSR začalo nové faktické přerozdělování světa a všechny klíčové zavedené normy mezinárodního práva, které byly přijaty na konci druhé světové války, začaly bránit těm, kteří se prohlásili za vítěze studené války.
V praktickém životě, mezinárodních vztazích, v pravidlech regulace bylo samozřejmě třeba brát v úvahu změny ve světové situaci a v nové rovnováze sil. Mělo to však být prováděno citlivě, profesionálně a trpělivě s ohledem na zájmy všech zemí, s respektem k nim a s pochopením jejich odpovědnosti za situaci ve světě. Ale bohužel převládl stav euforie z absolutní nadřazenosti. Byl to jakýsi moderní druh absolutismu, navíc na pozadí nízké úrovně obecné kultury a arogance těch, kteří připravovali, přijímali a prosazovali svá rozhodnutí, která byly jednostraně výhodná jen pro ně samotné. Tak se začala vyvíjet podle jiného scénáře.
Pro příklady nemusíme chodit daleko. Nejprve bez jakéhokoli povolení Rady bezpečnosti OSN byla provedena krvavá vojenská operace proti Bělehradu s použitím letadel a raket přímo v srdci Evropy. Několik týdnů nepřetržitého bombardování civilních měst, infrastruktury podporující život. Tyto skutečnosti musíme připomínat, protože někteří západní kolegové na tyto události neradi vzpomínají, a když o nich mluvíme, raději poukazují nikoli na mezinárodní právo, ale na okolnosti, které si pokrytecky vykládají podle svého. Pak přišel na řadu Irák, Libye a Sýrie. Nelegitimní použití vojenské síly proti Libyi a překroucení všech rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o libyjské otázce vedlo k totální destrukci státu, vytvoření obrovského ohniska mezinárodního terorismu a uvržení země do humanitární katastrofy a dlouhé občanské války, která stále zuří. Tragédie, která odsoudila ke zkáze statisíce, miliony lidí nejen v Libyi, ale v celém regionu, způsobila masový exodus ze severní Afriky a Blízkého východu do Evropy. Podobný osud čekal i Sýrii. Vojenská akce západní koalice na území této země bez souhlasu syrské vlády a povolení Rady bezpečnosti OSN není ničím jiným než agresí, intervencí...
03.03.2022