Sumerské tabulky a historie trochu jinak 1: Alexandr Veliký – bůh, polobůh, diktátor či služebník temných sil?

(1. díl)

Encyklopedie ho uvádějí jako dobyvatele Perské říše a pravděpodobně největšího vojevůdce všech dob. Vrchol jeho dobyvatelské kariéry se datuje kolem roku 333 let před n. l. V mnoha filmech a románech se stal prototypem silného, nezlomného, odhodlaného muže, usilujícího o nemožné, a který je úspěšný, navzdory nepřekonatelným překážkám. Ale jaká je skutečnost? Když se svou armádou 40 000 mužů pochodoval ze západu na východ a dobýval vesnice a města jedno po druhém, často všechny muže, ženy i děti zabil nebo ženy a děti ušetřil, ale pak je prodal do otroctví. Ti, kteří ho poslouchali, byli odměňováni neskutečným bohatstvím, kdežto ti, kteří kladli odpor, byli brutálně vražděni. Celosvětová populace v té době činila 100 milionů lidských bytostí a většina z nich nakonec skončila pod nadvládou Alexandra. Ve známost vešel také tím, že zabil svého otce Filipa II. a s ním i mnoho příslušníků své rodiny, kteří nesouhlasili s jeho úsudkem. Dokonce zabil i svého nejbližšího přítele a důvěrníka, jehož názory se rozcházely s názory velikého Alexandra. Prohlásil se za boha, za samotného Dia, boha všech bohů. Odkud pochází tyto děsivé vlohy k násilí, zotročování, bohorovnému egoismu a agresivnímu konání? Nedocházelo zde opět jen ke kopírování někoho z dob dávno minulých, kdo nám vtiskl svůj genom a svým chováním a příkladem nás formoval? Promítneme-li si celé dějiny lidstva, tak to je jen jeden dlouhý a úděsný příběh plný zabíjení, zotročování, zrad, válek, útlaku, znásilňování, plenění, chamtivosti a nepřetržitá série nevyslovitelných hrůz, které způsoboval člověk člověku, svému bližnímu. Vůle vítězů, těch, kteří nás ovládají a zotročují, ve spolupráci s časem, ničením a zamlčováním dobových důkazů o skutečných historických událostech postupně legitimizuje a glorifikuje i ty největší hrůzy, které se v minulosti udály, ačkoli by je měly následující generace tvrdě odsoudit. Alexandr dobyl svět ve jménu Makedonie a o 300 let později Julius Caesar ve jménu Římské říše. O nich historie hovoří jako o velkých vůdcích minulosti, protože byli součástí "božského plánu mocných", na rozdíl od jiných vojevůdců, které historie hodnotí jako vůdce banditů a desperátů, jako třeba Attila, který nepocházel z "vyvoleného a privilegovaného rodu".
Také nedávno jeden skvělý stratég, který měl finanční podporu svého národa, ale bohužel i skrytou podporu světového kapitálu, zmobilizoval, vyzbrojil a vycvičil velkou armádu, obsazoval nová území a státy, vyhlazoval celá města a vesnice a nerozpakoval se odstranit všechny, kteří mu stáli v cestě. Byl to typ muže, kterého učebnice vychvalují jako "velké vůdce lidu". Tím velkým vůdcem byl Adolf Hitler. Kolik času bude muset asi uplynout, než bude Hitler začleněn do "síně slávy" jako velký vojevůdce!
Naše dějiny plné krve a násilí nás usvědčují z faktu, že se stále nejsme schopni vymanit z "genetického dědictví bohů", kteří nás utvářeli k obrazu svému, ale také z dlouho trvajícího područí těch, kteří nám sebrali naši svobodnou vůli a neustále nás ponoukají a popostrkují k násilí a válkám. (Rozděluj a panuj). Z genetických studií vyplývá, že značná část naší DNA je odpojena a tato skutečnost by mohla znamenat, že náš "stvořitel", který nás chtěl co nejlépe ovládat (abychom byli poslušnými otroky) navodil určitou genetickou nerovnováhu záměrným vyřazením příslušných genů, spolu s aktivací jiných genů, vložených "stvořitelem". Tak byl stvořen program, který nás "někam" směřuje. Obdrželi jsme část genomu stvořitele, a pokud je tento stvořitel nositelem genů krutosti, mstivosti a touhy po moci, pak i my neseme v sobě tyto sklony, které jsme od bohů s malým "b" získali.

Pokud jsme byli původně stvořeni jako otrocký druh, tak v sobě neseme za 1. původní přirozenost našich přírodních předchůdců – Homo erectus, za 2. geny našich tvůrců – bohů s malým "b", ale za 3. také božskou jiskru skutečného Boha. Nyní stojíme na velké evoluční křižovatce, které vlohy upřednostníme ve svém dalším vývoji a které potlačíme. Spojme tedy svou původní přírodní lidskou přirozenost našeho pozemského předka, a co nejvíce potlačme naše pudové, reptiliánské atavizmy, ale zejména anunnackou egoistickou prchlivost, kruté, mstivé a žárlivé vlohy a naopak si važme všech úžasných, zděděných, pozitivních vlastností, které Anunnakové také měli ve velké míře. Rozviňme v sobě jejich obrovskou inteligenci, skvělou kreativitu, schopnost výborně organizovat a řešit nejrůznější těžké problémy. Najděme v sobě i jejich často potlačovanou a agresivitou často přebitou citlivost a láskyplnost, kterou také Anunnakové v sobě nesli ve velké míře. Když se nám toto podaří a zároveň v sobě objevíme božskou jiskru, která nás spojí s celým Světelným Vesmírem, tak...

24.06.2020