Védská teorie slova

(Článek 31)

Sama védská teorie slova říká, že slovo je v zásadě vytvořeno ze dvou konsonant a z jedné "vykřesané" samohlásky mezi nimi. Ta samohláska je přímým projevem či reprezentantem ducha života samotného, kdežto konsonanty jsou projevem obou věčných kosmických kamenů („nebe“ a „země“). Samohláska tvoří pravou náplň, ducha nebo "vznášedlo" toho slova, které je celé okřídlené, je duchovní podstaty, je hudební, tónické, podobně jako když činely křísneme o sebe a vznikne tón, který se nese do všech stran, přičemž ty činely jsou rozechvívány tím vyvolaným tónem, chvějí se, kon-sonují, tedy spoluzní s tím sonantem a s tím znějícím tónem.

Původní indoevropská tradice, na rozdíl od studené tradice židovské, zachovala život vytepávaný, vykřesávaný a vroucnem zrozený.

Ten védský "volný prostor mezi těmi dvěma nepřátelskými silami" si můžeme přiblížit, prostřednictvím krásného výroku čínského myslitele Lao´ce, který říkal, že když postavíme dům, tak teprve to prázdno uvnitř toho domu nám vytváří smysl tohoto domu. Pro nás, materialisticky vychované Evropany, je tento výrok nejpřístupnějším zobrazením duchovního způsobu uvažování, kterému jsme se už odrodili, a kterému jsme odvykli. Zde se ten "prázdný prostor" hodnotí jako něco nejsvětějšího, něco nejdůležitějšího, což je samozřejmě pro všechny materialisty a matematické přírodovědce naprosto nepochopitelné.

Více informací na: www.bezleku.cz
Kniha: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši

09.08.2018