Velká válka začala velmi rychle – vyprávění Helen Morris
Vyprávění Helen Morris, 4. díl
Helen Morris: žena, která se narodila v zemi za ledovými zdmi Antarktidy a vrátila se na území našich kontinentů, aby pokračovala v odkazu svého otce
Velká válka začala tak rychle, že ani nebyl čas pochopit, že "elity" zaútočili na velká města. Jako vždy "elity" napnuly síly přímo k centrální moci, aby se vše oslabilo a oddělilo. Další parazitická podřadná rasa ovládla tyto země. Obři při své návštěvě lidi varovali, že "elity" mají v plánu kontaminovat vzduch, který v tomto Světovém pásmu lidé dýchají. Toto se dělo a bylo známo i na jiných kontinentech za ledovými bariérami. Všechny tyto znalosti, které lidé časem získali pomocí obrů, už byly z velké části čerpány z informací před Velkou válkou. Tyto podněty byly využity k rozvoji našeho potenciálu, kterého jsme mohli díky tomu dosáhnout ve velmi krátkém čase. Lidé s obry neuvěřitelně dobře vše zorganizovali a své plány precizně naplňovali. Vše fungovalo jako přesné hodinky. Bohužel válka byla velmi devastační a nakonec byla prohraná. Spousta lidí (ale ne všichni) včetně mé babičky a maminky se s pomocí obrů stihli tehdy včas dostat zpět skrz ledové bariéry do Rodové republiky.
Rozvoj Velké Tartárie se neuskutečnil přes noc, ale bohužel neměl v těchto krásných, ale hrozných zemích dlouhého trvání. Ledové hradby v minulosti neexistovaly a i kontinenty byly tehdy jiné. "Elity" zcela nově začali manipulovat se zeměmi, jejich klimatem a prostředím. Nikdy si nechtěli přiznat, že se tehdy v době Velké války s obry, přiblížili velmi blízko ztrátě své nejlepší kolonie (zemských kontinentů), a že se to stalo prostřednictvím "obřích barbarů" (jak jim říkají) a lidí, které skutečně nenávidí.
Za dveřmi jsem našla srolované noviny, na kterých bylo napsáno 22. června. Tak se tady počítají dny, každý člověk je ve své zaškatulkované mřížce a naplňuje určitý scénář. Lidstvo, které jako by stále krvácelo, si neuvědomuje, že se každý den sráží s hrubou realitou, kterou už dávno nechali dojít tak daleko, že se z ní stalo něco ztuhlého a nehybného. Tohle žití tady se nedá nazvat životem, to si pomyslím pokaždé, když navštívím tyto vaše země, kde se narodil můj otec, moji prarodiče, moji předkové a ti, kteří obětovali své životy, aby uviděli svobodné lidstvo. Zdá se, že současné lidstvo platí za to, že se snažilo být svobodné. Je to velmi nespravedlivé a tato skutečnost je trnem v oku nám všem, kteří přicházíme z druhé strany, z té svobodné země za ledovou stěnou.
Lidé platí za místo, kde se narodili. Tato věta mi často kolovala hlavou dokola, protože jsem dobře znala tváře těch dobrodruhů, kterým se podařilo najít a proniknout do utajovaných zemí, do země obrů nebo do země, kde jsem se narodila já, která je tolik tisíc mil odtud. Musela jimi být zaplacena velmi vysoká cena, a proto se sem vracím, abych pomohla naplnit odkaz svého otce, který zde zemřel a zanechal zde kus života. Nikdy nemůžeme zapomenout na nové lidstvo, které se zrodilo v těchto zemích zbavených svobody a na jejich boj o osvobození a odhalení své skutečné historie, která mu byla vzata a skryta. Je už nejvyšší čas začít otevírat ty "zdi strachu", jak je ráda nazývám.
Kniha: Navigator who crossed the ice walls. Autor: Nos Confunden https://youtube.com/c/NosConfunden, podle Zuzi Czech
27.11.2023