Víte za co byl Lomonosov odsouzen k smrti? – 1. část
(1. část)
Málokdo ví, že Michail Lomonosov byl odsouzen k trestu smrti oběšením a rok čekal ve vězení na vykonání rozsudku, dokud nepřišla carská milost. Kdo měl zájem na štvanici na všeobecně uznávaného Rusa, zabavení jeho vědecké knihovny, její ukrytí, a především na zničení jeho mnohých rukopisů, na nichž pracoval v průběhu celého svého života?
M. V. Lomonosov byl pronásledován kvůli svému nesouhlasu s německými vědci, kteří byli v 18. století nasazení a stali se páteří Akademie věd. Za vlády carevny Anny Ivanovny směřoval z Evropy do Ruska proud cizinců. Těmito cizáckými "dobrodinci" ruského národa, kteří přicházeli od roku 1725, kdy byla založena Ruská akademie, až do roku 1841, byly "vytvářeny" základy "moderní" ruské historie. Tito "historici" sice rusky mluvili velmi špatně, ale zato se velmi rychle stali "odborníky" na ruské dějiny a zcela zaplnili historické oddělení ruské akademie.
Byli to tito dosazení pánové: Kohl Johann Peter (1725), Johann Eberhard Fischer (1732), Adolf Bernhard Cramer (1732), Lotter Johann Georg (1733), Peter Ludwig le Roy (1735), Moerling Georg (1736), Johann Friedrich Brehme (1737), Tauber Johann Caspar (1738), Christian Crusius Gottfried (1740) Karl Friedrich Moderach (1749) Stritter Johann Gotthilf (1779) Hackmann Johann Friedrich(1782), Johann Heinrich von Busse (1795), Jean-François Vauvilliers (1798) Julius Heinrich Klaproth (1804), Carl Theodor Неrmann Melchior (1805), Iohann Philipp Krug (1805) Аugust Сhristian Lehrberg (1807), Heinrich Karl Ernst Köhler (1817), Christian Martin Joachim Frähn (1818), Christian Friedrich Gräfe (1820), Isaak Jakob Schmidt (1829), Andreas Johan Sjögren (1829), François Bernard Charmoy (1832), Heinrich Leberecht Fleischer (1835), Robert Lenz (1835), Marie-Félicité Brosset (1837), Johannes Albrecht Bernhard Dorn (1839). V závorce je rok vstupu cizince do Ruské akademie.
Ideologové Vatikánu šířili pomocí nich svou vůli v Rusku. Bez zbytečného hluku se na počátku XVIII. století do této země vydávají i budoucí tvůrci ruské "historie", kteří se později stali akademiky: G. F. Miller, A. L. Schlözer, G. Z. Bayer, a i mnoho dalších. Vyprodukovali římské povídačky, "normanskou teorii", mýtus o feudální fragmentaci "Starověké Rusi" a vznik ruské kultury roku 988 n. l., a další nesmysly. Tito zahraniční "vědci" se ve svých výzkumech snažili dokázat, že východní Slované v IX. - X. století byli naprostými divochy, které z temnoty nevědomosti zachránila varjažská knížata. Gottlieb Siegfried Bayer předložil pak smyšlenou normanskou teorii o formování ruského státu. Podle ní hrstka Normanů, která přišla do Ruska, za pár let změnila zaostalou zemi na mocný stát.
Lomonosov vedl nesmiřitelný boj proti tomuto falšování ruské historie a ocitl se v samém středu tohoto boje. V letech 1749 - 1750 vystoupil proti historickým názorům Millera a Bayera, stejně tak jako proti "normanské teorii" o formování Ruska, kterou Němci hlásali. Zkritizoval Millerovu disertaci "O původu jména a lidu Ruska", stejně jako Bayerovy práce o ruských dějinách. Lomonosov byl s těmito zahraničními kolegy, kteří pracovali v Akademii věd, v zásadním sporu. To dokumentuje jeho známá věta: "Ó jaké hnusné svinstvo vrší v ruských starodávnostech tenhle dobytek!" Uvádí se, že tato věta byla určena pro Schlözera, který "tvořil" ruskou "historii".
12.04.2024