Zkáza Velké Tartarie – 11. část
(Článek 16)
V. P. Ščepetněv ve své knize "Zpěvy pekla" uveřejnil úryvky z deníku jednoho francouzského důstojníka, Charlese Artoise, který se tažení rovněž zúčastnil: "Stál jsem na nádvoří velké ruské usedlosti... Vtom se prudce rozhořelo
světlo, žhavé, bílé, oslepující a svítilo ne déle než pět vteřin, přesto stihlo spálit tváře Paula Berge, který stál na balkóně. Stěny i krovy domu začaly doutnat. Přikázal jsem vojákům vylít na krovy několik desítek věder vody
a jen díky tomu se podařilo usedlost zachránit. V dalších usedlostech bližších k zjevivšímu se světlu vypukly požáry. Právě tento záhadný nebeský záblesk byl příčinou strašlivého požáru a zničení Moskvy...
Všude kolem zuřily požáry. Usedlost, kde jsme bytovali, vydržela, ale jak se ukázalo, naše řady porazila jiná hrůza. Vinou shnilé ruské vody, nestřídmosti v jídle či nějaké jiné příčiny všichni naši lidé strádají silným krvavým
průjmem. Slabost ve všech údech, závratě, nevolnost přecházející v neutuchající zvracení doprovázejí naše neštěstí. A nejsme sami, podobně na tom jsou všechny bataliony našeho pluku, všechny pluky v Moskvě. Lékaři mají podezření
na dizenterii nebo choleru a doporučují co nejdříve opustit nehostinné město. Navečer přijel Pierre Duroy. Jeho oddíl stojí deset verst od města, všichni jsou zdrávi a veselí, pravda, obtěžují je pouze ruští partyzáni. Když uviděl
náš žalostný stav tak ujel, boje se nákazy... Mnoho koní je těžce nemocných, veterináři jsou bezradní..." O týden později si poručík zapsal: "Začaly nám padat vlasy. Bojím se, že brzo budeme plukem plešatých..."
Jak známo, z vyhořelé Moskvy se zbytky francouzské armády vracely po zničené Smolenské cestě. Ti, co nezahynuli v Moskvě, umírali cestou. A nebyl to jen nepřítel Mráz spolu s nepřítelem Hladem, co bylo příčinou postupného zániku armády! Vojáci byli plní vředů a jizev, umírali lidé i koně. Charlesi Artoisovi se sice podařilo dostat domů, ale už se nikdy neuzdravil a zanedlouho zemřel ve věku 32 let. Nálezce jeho deníku, shodou okolností kandidát fyziko-matematických věd, s rukopisem seznámil specialisty, kteří se následně shodli na jediném vysvětlení: armáda, která okupovala v r. 1812 Moskvu, se stala obětí něčeho nápadně podobného vzdušnému jadernému výbuchu. Výbuch vyvolal požáry a pronikavá radiace nemoc z ozáření, která pak rozložila armádu.
Nejsilněji bylo zasaženo centrum města. Bez ohledu na to, zda tu byly stavby z kamene nebo z cihel. Dokonce i Kreml byl silně poškozen, i když byl od okolních budov oddělen širokými prostorami a příkopy, jako je třeba Alevizův příkop (34 metrů široký a 13 hluboký), který procházel od Arzenální věže k Beklemiševské. Tento ohromný příkop byl po požáru plný suti a trosek, proto bylo později jednodušší ho zarovnat než vyčistit.
Mimochodem, Napoleon, který bývá obviňován ze žhářství a bombardování Kremlu, sám sotva během tohoto požáru přežil. Hrabě de Segur napsal: "Tehdy naši našli po dlouhém hledání vedle hromady kamení podzemní chodbu vedoucí k řece
Moskvě. Touto úzkou chodbou se Napoleonovi, jeho důstojníkům a stráži podařilo dostat ven z Kremlu." Všichni, kdo přežili, byli v šoku. De Segur pak pokračoval: "Ti z našich, kteří předtím chodili po městě, nyní byli ohlušení bouří
ohně, oslepeni popelem, nepoznávali krajinu a kromě toho i samotné ulice zmizely v dýmu a zhroutily se do hromad suti... Z veliké Moskvy zůstalo vcelku jen nemnoho domů roztroušených mezi rozvalinami. Tento rozdrcený a spálený kolos,
podobný mrtvole vydával těžký zápach. Hromady popela a místy trosky rozvalin stěn a trosky trámů svědčily o tom, že zde kdysi byly ulice. V předměstích se objevili ruští muži a ženy oblečení do ohořelých šatů. Podobní přízrakům
zmateně bloudili rozvalinami... Z francouzské armády, stejně jako z obyvatel Moskvy přežila pouze třetina a to stejně jen dočasně". Po požáru přišly nejrůznější nemoci. Jeden z obyvatelů Moskvy vyprávěl: "Kasárna byla zavalena
nemocnými vojáky bez jakékoliv péče a v nemocnici ranění umírali po stovkách kvůli nedostatku léků a také jídla... ulice i náměstí byly zavaleny mrtvými, zakrvácenými těly lidskými i koňskými... Sténali umírající a raněné jiní vojáci
procházející kolem ze soucitu zabíjeli s takovou zvláštní chladnokrevností, s jakou v létě zabíjejí mouchy... Celé město se změnilo ve hřbitov." Celkem zemřelo více jak osmdesát tisíc lidí (pro srovnání: po atomovém výbuchu
v Hirošimě bylo zabito sedmdesát tisíc lidí, v Nagasaki šedesát tisíc). Z 9 158 budov bylo 6 532 zničeno. A proč jsme si vzpomněli právě na tato města? Vždyť přece k požáru Moskvy došlo víc jak sto třicet let před Hirošimou.
Tehdy o žádných jaderných zbraních, ani o nemoci z ozáření nikdo nikdy neslyšel. Protože ještě nebyly. Anebo už byly?
Mimochodem, zvýšená hladina radiačního pozadí v centru Moskvy tvoří charakteristickou skvrnu s "plamenem", rozšířeným směrem na jih.
Epicentrum skvrny je v tom místě, na které byl výhled z oken dvou důstojníků vzpomínaných v pamětech hraběte de Ségur. V těch, co se psalo, že paláce byly zpočátku osvětleny a potom se zhroutily. Bylo to tak, protože se nacházely přímo v epicentru...
Plné znění: http://www.funtime.cz
Zdroj: © 2015 https://myslenkyocemkoli.blogspot.com
29.07.2019