6 000 let staré sumerské texty nám odhalují historickou pravdu 10: Anunnakové a Igigové

(10. díl)

Anunnakové poslali na zemi další expedici s padesáti průkopníky a mezi nimi byly i ošetřovatelky v čele s Ninmach, nevlastní sestrou Enkiho a Enlila. Ninmach byla lékařka a zasvěcená bytost, která znala tajemství života a smrti a uměla i oživovat mrtvé. V sumerských tabulkách se můžeme setkat s celou řadou konkrétních situací, kdy Anunnakové přiváděli někoho zpět k životu.

Ninmach z mošny své vytáhla Pulzar, na srdce Anzovo pulzování namířila, z mošny své vytáhla Zářič, životodárné záření z krystalů, na tělo Anzovo namířila, tento postup několikrát opakovala, načež Anzu oči otevřel...

Část těchto nových cestovatelů zůstali na Lachmu – Marsu a tam zřídili překládací stanici pro raketové lodě ze Země. Je fascinující sledovat všechny odborné zmínky Nibiřanů o nebeských, raketových lodích a komorách. Ty menší se používaly na kratší lety mezi Zemí a Marsem. Když Nefilimové vznášející se nad Indickým oceánem hleděli směrem k oblasti mezi Eufratem a Tigridem, kterou si vybrali jako své první území, jež chtěli osídlit, nemohli přehlédnout výrazný orientační bod – horu Ararat. Dominuje Arménské vysočině. Malý Ararat 3 925m a Velký Ararat 5 165m se tyčí nad celou oblastí a byly výraznými dominantami, které sloužili k bezpečné navigaci při příletu z kosmu. Celá navigační situace "kosmodromu" přistávajících Nefilim byla ztvárněna na keramickém situačním nákresu, který byl nalezen v lokalitě Súsy a jehož vznik se datuje do roku 3 200 před Kristem. Enlil odhalil svůj plán postavit v Edinu pět měst.

"Hlavní ústředí v "Larse", co dvojče jeho povstane a "Lagaš" pojmenuji ho. Na přímce mezi těmito městy nebeské město "Šurubak" – na středové línii bude stát a ku čtvrtému povede, zvanému "Nibru-ki". Spojnici Nebe – Země, zřídím tam."

(Nibru odkazovalo na Nibiru a Ki na Zemi). Za pátým městem chtěl vybudovat "místo kočárů", aby mohly lodě létat přímo a bez omezení mezi Zemí a Nibiru. Enlil ale nebyl příliš velkým příznivcem mezistanice na Marsu, ze kterého měla teprve startovat hlavní flotila na Nibiru.

Enki zatím na jihu Afriky budoval svou základnu, aby z ní mohl řídit těžební operace. Celou Zemi znovu proměřil a zmapoval a "u vod co proudily prudce"(Zambezi) vybral místo pro svůj dům a pro ubytovnu pro ostatní, v místě, kde měli "do útrob země vniknout a místo hloubky Enki určil". Tak Enlil řídil Horní svět, který zahrnoval Edin a kosmodromy, zatímco Enki měl na starosti Dolní svět, Abzu, oblast kde Anunnakové těžili zlato.

Jednoho dne Anu oslovil všechny osadníky z Nibiru. V té době jich bylo na Zemi 600 a na Marsu 300 osob. Všichni poslouchali chválu svého krále a při oslavě obdrželi vznešená jména.

Ti, kdo na zemi jsou, Anunnaki zváni budou – "ti, kteří z nebe přišli na Zemi" a ti kdož na Lachmu jsou, Igigi zváni budou – "ti, kteří hledí a vidí".

V pozdějších dobách vzestupu Egypta byli Igigové známi jako strážci, tedy Neteru a někteří z nich zplodili potomky, kteří se stali faraony. Enki si vzal s sebou do Abzu krásnou Ninmach, protože chtěl s ní zplodit mužského potomka kvůli následovnictví, ale ona mu rodila samé dcery. Než přišel na Zemi, vzal si mladou princeznu jménem Damkina, ta však zůstala na Nibiru a porodila mu syna Marduka. Kromě něj měl Enki s dalšími konkubínami ještě pět synů: Nergal, Gibil, Ninagal, Ningišzida a nejmladšího Dumuzi. Enlilovi synové byli Ninurta, Nannar a Iškur. Tak se dynastie anunnackých bohů rozšiřovala na Zemi a složitost společenské struktury bujela jako rakovina...

14.05.2020