6 000 let staré sumerské texty nám odhalují historickou pravdu 17: Stvoření člověka 5
(17. díl)
Enlil se procházel ve stínu stromů v Edinu a hledal dva pozemšťany. Když je potkal, uviděl, že jsou odění do zástěr z listí, které vytvořila Ti-Amat. V této fázi se tito pozemšťané už naučili spoustu věcí od jeho bratra Enkiho. Z toho Enlil vyvodil, že jim někdo podsouvá vědění a informace, což Enlil důrazně zakázal. Vyhnal je z Edinu za to, že začali být příliš informovaní a připojil přísnou výstrahu, že se nesmí spolčovat se zlým hadem a nechávat se svést jeho snahami a sliby, že jim zprostředkuje poznání a naučí nejrůznější dovednosti. Tady vychází najevo, kdo byl tím hadem. Byl jím Enki, tvůrce a "stvořitel" lidstva, který podle Enlila byl ztělesněním ďábla, zatímco Enlil se od této chvíle stává "bohem strachu a pomsty", který dělá vše, aby lidi utiskoval, ovládal a bránil jim v poznání.
V Abzu se zatím všichni pozemšťané vesele množili, včetně Adamu a Ti-Amat. Ninmach a Enki je v úžasu pozorovali. Nově narození lidé rozuměli příkazům, nestěžovali si na horko, prach a tvrdě pracovali za příděly jídla. Tak se stalo, že po uplynutí jednoho šaru (3 600 let) byli Anunnakové nakonec osvobozeni od těžké roboty. Tou dobou už osadníci se vzdálené planety obývali Zemi zhruba 240 000 let. Vybudovali stabilní infrastrukturu na těžení zlata pro svoji domovskou planetu, jejich řady se rozmnožily a nyní mezi ně patřilo i mnoho Anunnaků, kteří se už narodili na Zemi a Nibiru neznali. Také se v tabulkách můžeme dočíst, že pobyt na Zemi urychloval proces stárnutí: "Ač životními cykly z Nibiru obdařeni byli, cykly pozemskými oni urychleni byli". To znamenalo, že děti na Zemi rostly rychleji. Osadníci vykonávali požadovanou práci a za odměnu dostávali vše, co potřebovali. Nenacházíme žádné zmínky o penězích či potřebě za něco platit. Byla to spolupracující komunita, která pracovala pro blaho všech Anunnaků a měla vše důležité zabezpečeno.
Rušivé vlivy ale přišly z vesmíru. Ke slunci se totiž blížila po své dráze Nibiru. Tentokrát se ale planeta ocitla příliš blízko pásu asteroidů a svou gravitační silou vyrvala a přitáhla mnoho kamenů, a jak je vlekla, tak se srážely s vnitřními planetami včetně Země. Nejvíc utrpěl Mars a Měsíc. Marduka, který byl umístěn na Marsu, se zmocnily velké obavy a stěžoval si svému otci Enkimu:
"Silné větry rušivé jsou, hrozivé prašné bouře vyvolávají! V Kovaném náramku vřava panuje. Na Zemi ohnivé kameny z nebe padaly. Kingu, Měsíc Země a Lachmu též byly tou smrští stiženi, tváře všech tří pokryly se nesčetnými jizvami."
Tabulky popisují, jak se těsně k Zemi přiblížila kometa:
"Od obzoru do půli nebe táhl se ten netvor, jak drak ohnivý, jednu míli měla jeho hlava, padesát mil na délku měřil, hrozivý jeho ocas byl... Přes den nebesa na Zemi zatemňoval."
Když ale Nibiru oběhla slunce a zmizela v hlubokém vesmíru, vše se zase zklidnilo.
21.05.2020