6 000 let staré sumerské texty nám odhalují historickou pravdu 26: Po potopě
(26. díl)
Trvalo mnoho let, než vody úplně ustoupily. Sedimentace po takové události musela být obrovského rozsahu. Vše bylo pokryto velkou vrstvou hornin, hlíny a bahna. I v Abzu a Edinu se vše ztratilo pod vrstvou bahna. Všechna města v celé Mezopotámii byla pohřbena pod blátem a naplaveninami. Mohutná kamenná plošina v Cedrových horách byla ale dále na svém místě a dala se používat, protože ležela mnohem výše, než ostatní osídlení. S největší pravděpodobností se jedná o starodávnou kamennou plošinu v Baalbeku na severovýchodě Libanonu. Když se díváte na ty gigantické megality umístěné vedle sebe tak, že vytvořily dokonalou rovinu o velikosti 90 000 metrů čtverečních, pochopíte, proč by prehistoričtí lidé potřebovali stavbu tohoto druhu. Použité "kameny" váží od 200 do 1 200 tun. I dnes je jenom pár obřích jeřábů, které by dokázaly takové giganty zvednout. Navíc jsou dokonale vyřezané, vytvarované a jejich hladké strany do sebe dokonale zapadají, podobně jako kousky lega. Pohled na tuto plošinu Anunnaky inspiroval k tomu, jaké stavby by v budoucnu obstály takovým katastrofickým událostem a zároveň by sloužily jako maják, podle kterého by byly navigováni piloti přilétávající z vesmíru (pyramidy).
Zkáza se neomezila jen na Zemi. Také dorazivší Igigové z Marsu přišli se zprávou, že jejich planeta byla hodně poničena a stala se neobyvatelnou:
"Průletem Nibiru, Lachmu zničen byl... Atmosféra jeho vysáta byla, vody jeho, následně vypařily se, místem prašných bouří se Lachmu stal."
Všichni si uvědomovali, že jejich hlavním úkolem je prosté přežití. Vyzvedli ME (tabulky vědění) ze Sálu stvoření, vybudovaném v podzemí poblíž startovací rampy. Je fascinující, že je zmíněn dokonce použitý materiál. Byl to diorit, kámen tvrdší než železo, s hodnotou 8 na stupnici tvrdosti: "Truhlice z dioritu, pečetěmi opatřeny byly"... Vyzvedli celou řadu těch nejdůležitějších věcí, včetně semen, původně přivezených z Nibiru. To jim umožnilo opět začít sít a sázet plodiny.
I zprávy z Nibiru byly znepokojující. Gravitační síly strhly zlatý štít na Nibiru a atmosféry zde opět ubývalo. Znovu nastala velká sháňka po zlatě, zrovna, když už se Anunnakové chystali, že se vrátí na Nibiru. Tentokrát už ale nebyli k dispozici žádní dělníci, neboť všechny usmrtila voda a také Anunnaků bylo mnohem méně, protože naprostá většina se vrátila na Nibiru: "Řízením osudu či předurčením, které mohlo vzejít jen z vůle Stvořitele všeho na Zemi i na Nibiru, zavládlo zoufalství veliké." "Bohové" znovu prozkoumali svět a Ninurta se vrátil s velmi dobrou zprávou se vzdálených zemí za oceánem. Potopa způsobila velikou erozi hor, která odhalila bohaté naleziště zlata, v podobě čistých zlatých valounků. Velké množství zlata se nacházelo v údolích okolo jezera Titicaca, na bolívijsko-peruánské hranici. Tyto nálezy stály u zrodu starodávné civilizace Inků:
"Z horských úbočí nesčíslná kvanta zlata v nugetech velkých i malých do řek dole spadla, bez dolování lze nyní zlato získávat."
Enlil a Enki byli ohromeni: "Zlato, čisté zlato, bez čištění a nutnosti tavby všude kolem povalovalo se." Tak začala jihoamerická prehistorická zlatá horečka. Anunnakové však museli poblíž nalezišť zbudovat přistávací plochu, odkud by mohli vozit zlato na Nibiru. Tou se stala planina na Nazce. O takzvaných liniích se napsalo mnoho teorií. Různé spekulace odolávaly po staletí těm nejlepším archeologům. A přitom jednoduchou odpověď nám opět přinášejí texty na sumerských tabulkách. Všem pochybovačům dává pádnou odpověď krystalicky čistý klínopisný text:
"Nyní nové místo pro kočáry zbudujeme, odtamtud zlato na Nibiru poputuje. Novou pláň, jejíž půda vyschla a ztvrdla, hledat započali, na opuštěném poloostrově oni takové místo nalezli. Rovné bylo jako hladina jezera, bílými horami obklopené."
Tento popis jednoznačně sedí na nehostinný poloostrov v Nazce, který je obklopen pohořím And, jejichž vrcholky musel i tehdy pokrývat bílý sníh...
03.06.2020