6 000 let staré sumerské texty nám odhalují historickou pravdu 44: Válka bohů 7
(44. díl)
Abrahám byl do Sodomy vyslán jako zvěd, což dokumentuje i upozornění vůči Ninurtovi a Nergalovi: "Ibrum ať varování dostane". Mnozí historici v minulosti poukazovali na to, že použité zbraně ke zničení Sodomy a Gomory musely být jaderné. Toto podporují popisy následků v bibli, ale i obsah hliněných destiček, které velmi detailně líčí, co se ve skutečnosti odehrávalo. Když zkáza započala, tabulky nám sdělují, že "tisíc sedm set třicet šest byl počet roků pozemských v době té". To klade tuto událost do roku 2064 let před n. l., kdy došlo ke zničení měst Sodomy a Gomory a také k završení dnů Abraháma.
"V den ten osudný Enlil Ninurtovi znamení poslal. Horu a planinu v srdci Čtvrté oblasti Ninurta z nebe zkoumal, se srdcem sevřeným Nergalovi on znamení dal. Drž se dál! On vzkázal jemu. Pak zbraň první hrozivou, Ninurta z nebe vypustil. Vrchol hory Mašu ona v mohutném záblesku odřízla. Útroby hory v mžiku roztavila. Nad místem nebeských kočárů Ninurta druhou zbraň vypustil, září o síle sedmi sluncí pláň plnou kamenů v zející ránu proměnil. Země třásla se a rozpadala, nebesa po ozáření potemněla, spálenými, rozdrcenými kameny byla pláň po kočáry pokryta. Ze všech lesů, jež kol pláně rostly, jen pahýly stromů stát zůstaly. Vykonáno, Ninurta ze své lodi nebeské, Černého božského ptáka, vykřikl. Kontrola, po níž Marduk a Nabu tolik prahli, o tu navždy připraveni jsou! Ninurtu napodobit Nergal nyní přál si, být Errou, Ničitelem toužil v srdci svém. Do zeleného údolí on letěl. V údolí zeleném, kde Nabu lid konvertoval, Nergal jako ptáka, bv v kleci rozdrtit jej chtěl. Nad pěti městy, jednom po druhé, na každé z nich z nebe jednu hrozivou zbraň vyslal, pět měst v údolí tak zničil, v pustinu je proměnil. Ohněm a sírou byla ona zpustošena, vše co žilo tam, v páře zmizelo. Děsivé zbraně hory rozbořily a kde mořské vody zadržovány byly, blesk ji cestu otevřel, dolů do údolí vody mořské proudily, těmi vodami údolí zaplaveno bylo, když na zpopelněná města vody řinuly se, do nebe pára stoupala. Když své dílo zkázy prohlíželi shora, obrazem tím oba byli zmateni. Po záři oslnivé nebesa potemněla, potom bouře rozpoutala se. Vířící v mračnu temném, zlý vítr z nebe chmurně snášel se. Druhého dne za úsvitu, od západu, od horního moře, bouřlivý vítr přihnal se. Tmavě hnědý mrak na východ se hnal, vstříc osídleným územím. Kdekoli kde zasáhl, smrt všemu živému nelítostně šířil, z Údolí bez milosti, ze záře zrozená, směrem k Šumeru, byla smrt unášena. Ninurta a Nergal byli na poplach. Enlilovi a Enkimu varování poslali. Nezastavitelný Zlý vítr způsobí smrt všem! Enlil a Enki všem bohům sumerským varování tlumočili! Utíkejte! Utíkejte, naléhavě volali! Ze svých měst bohové vzlétli, jako poděšení ptáci prchali ze svých hnízd, ale lidé na územích svých, rukou Zlé bouře polapeni byli a marně před ní prchali. Kradmá byla smrt, jako přízrak na pole a města útočila, nejvyšší zdi, nejtlustší pevnosti obcházela jako povodeň. Nebylo dveří, co by ji uzavřely venku, nebylo zástrčky, co by smrt tu, odradila. Ti, kteří za dveřmi zamčenými se ukryli v domech svých, jako mouchy popadali, ti, kteří do polí utíkali, ještě v ulicích na hromadách mrtvol skončili. Kašlem a hlenem plnily se plíce, sliny a pěna v puse hromadily se. Když Zlý vítr neviděn, lidi pohlcoval, ústa jejich krví byla zbrocena, ve smrtelných křečích lidé i dobytek, všichni bez výjimek hynuli. Vody otrávené byly, na polích zchřadlo všechno rostlinstvo. Od Eridu na jihu až po Sipar na severu Zlý vítr zemi pohltil, ale Babili, kde Marduk nadvládu svou vyhlásil, Zlým větrem ušetřeno bylo.
Sepsáno dle ústní výpovědi velikého pana Enkiho, slovo vynecháno nebylo, aniž bylo přidáno, mistrem písařem Endubsarem, mužem z Eridu, synem Udbarovým. Z milosti pána Enkiho byl požehnán jsem dlouhým životem."
21.06.2020