6 000 let staré sumerské texty nám odhalují historickou pravdu 8: Prehistorie lidstva

(8. díl)

A tak se dostáváme do okamžiku, kdy začíná skutečná prehistorie lidstva. Bylo to dlouho před stvořením prvního "Adamu". V tomto čase operovali Na Zemi stateční průzkumníci – astronauti, kteří si uvědomovali, že úspěšnost jejich mise je pro jejich planetu Nibiru otázkou života a smrti.

Na misi jsme přišli, jež otázkou je života a smrti, v rukou našich osud Nibiru spočívá.

Neměli času nazbyt a tak Enki po odeslání zprávy otci Anovi na Nibiru všechny zmobilizoval a rozdal úkoly. Místo, kde přistáli, se později nazývalo "Eridu" (domov daleko od domova). První město na Zemi se nacházelo v dnešním Iráku poblíž Basry, na pobřeží Perského zálivu. V dalších šesti dnech vykonali osadníci doslova zázraky. Vytvořili zdroj pitné vody, zřídili tábor, v němž měli zatím žít, začali vyrábět cihly na stavbu osídlení, prozkoumaly stromy s jedlým ovocem, s velkým rozechvěním zažili první bouřku, žasli nad svitem Měsíce a ještě více je mátli krátké dny a noci. Dokumentovali tvory na obloze, souši i ve vodě, kterými se to tady jen hemžilo. Postavili plot na ochranu před divokými zvířaty, která také zaregistrovali. Dokonce si z "kočáru" do nového tábora přinesli "Paprsek-co-zabíjí". Sedmého dne Enki shromáždil všechny v táboře a úvodní slova bible náhle dostávají zcela nový význam:

Sedmého dne hrdinové v táboře shromážděni byli, Enki takto k nim promluvil: Nebezpečnou cestu podnikli jsme. Na Zemi s úspěchem jsme dorazili, mnoho dobrého jsme docílili, tábor sobě zbudovali. Tento den nechť dnem odpočinku je, sedmý den od nynějška navždy bude k odpočinku vyhrazen!

A pak dali osadníci svému novému domovu jméno. "Nechť toto místo od nynějška jménem Eridu je zváno" (Domov v dáli) a jejich nová planeta obdržela název "Ki". Jakmile zbudovali tábor, už dále neotáleli a pustili se do získávání zlata. Prvními zdroji byly mokřiny, řeka a moře. Vzali "to-co-saje-vodu" a "to-co-prská-vodu-ven", navršili bahno na hromadu a třídili její obsah. Na konci týdne měli různé druhy kovů včetně železa a mědi, ale zlata bylo ze všech nejméně. Enkiho fascinoval Měsíc a jeho oběhy a následně nazval jeden jeho oběh měsícem. Práce pokračovaly celý anunnacký rok (3 600 let), ale i tak zlata nenasbírali dost. Zlato chtěli na Nibiru přepravit v době když se blížila ke Slunci, v bodě největšího přiblížení k Zemi. Protože zlata bylo málo, rozhodli se počkat ještě jeden šar (rok na Nibiru – 3 600 pozemských let). Začali zkoumat planetu a hledat bohatší ložiska zlata. Cestovali křížem krážem a skenovali podloží. Dovídáme se, že létali přes hory, údolí, řeky a rozlehlé pevniny, mezi oceány a všechna svá zjištění pečlivě dokumentovali. Enki mezitím ukryl "sedm zbraní hrůzy" z "kočáru" v daleké zemi na tajném místě, o kterém věděl jen on a pilot. V jejich novém domově neměly být zbraně použity ani zneužity. Když se zase přiblížila Nibiru nastal den odletu:

"Do kočáru Alalova byly koše plné zlata přineseny. Pak velikou raketu k životu probudili a poté kočár s hukotem vyrazil vzhůru, směle stoupaje vstříc nebesům..."

A tak první zásilka zlata opustila nově kolonizovanou planetu Zemi. K lokalizaci a navigaci správné cesty přes pás asteroidů použili Anunnakové krystaly. Také neopomněli zdůraznit majestátnost své planety – Nibiru.

"Před ním, uprostřed tmy, narudlou září svítil Nibiru, skýtal pohled nádherný"...

12.05.2020