Anita Petek – pravda o vakcínách a vakcinaci (2. díl)
(2. díl)
Luis Pasteur experimentoval se slinami vzteklých psů. Vzal vzorky jejich slin a zamíchal je do mísy bujónu. Zamíchal to a čekal, jenže se nic nedělo, ani se nic dít nemohlo, nejvýš by se tam mohla vytvořit plíseň, pokud by čekal dost dlouho, ale jinak nic víc. A pak zjistil, že něco není v pořádku. Dnes už víme, co bylo špatně. Tehdy to však nevěděl, protože ve slinách psa se žádné viry vztekliny nenacházejí. Ty sliny tam mohly klidně ležet dodnes a Pasteur by nemohl rozeznat v bujónu žádné změny. Usoudil proto, že průvodce vztekliny musí být mimořádně malý, neviditelný a tak tu věc, kterou nedokázal najít, nazval virus. V překladu virus znamená jed. Moderní medicína od té doby začala tento pojem používat. Dnes všichni víme, co je virus, je to takzvaný průvodce nákazy, ale já ho vidím jako původce choroby v uvozovkách. Pasteur tehdy použil pojem virus a zavedl ho do medicíny a dnes se všichni tváří, jako že vědí, o čem se mluví. Jeho světová sláva, kterou Luis Pasteur skutečně získal, vznikla podle mého názoru neprávem. Byl cíleně glorifikován silami, kterým se jeho názory náramně hodily.
6. července 1885 jistá matka přivedla svého 9-ti letého syna Josefa Meistera k Luisi Pasteurovi 48 hodin potom, co ho na 14 různých místech kousl vzteklý pes. Pasteur nikdy předtím člověka neočkoval, očkoval pouze nebohé ovce, které pak do jedné zdechly, ale on o těchto úmrtích nikdy nemluvil. V historické kronice se uvádí, že po dlouhém vnitřním boji, který mohl trvat asi dvě a půl hodiny, se rozhodl toho chlapce očkovat, protože si řekl, že tak, či tak nemá šanci přežít. Buď ho zabije očkování, nebo zemře i tak. Protože u pokousání vzteklým psem se to říká dodnes, což mimochodem také není pravda, že by bylo zásadně smrtelné. Chlapec během tří týdnů dostával každý den injekce do břišní stěny, což je extrémně bolestivé. Po třech týdnech, píše Luis Pasteur ve svém deníku, chlapec "zůstal zdravý". Neodvážil se ale použít termín "vyléčil se". Pasteur se stal slavným výlučně na základě tohoto jediného případu a nikdy více už nemusel nic dokazovat. Od této doby chtěl celý svět jeho vakcínu. Pouze na základě tohoto jediného případu.
A teď bych vám chtěla ukázat, proč tento jediný případ vůbec nedokazuje, že toto očkování funguje. Pasteur tehdy aplikoval takzvané aktivní očkování, to je to, u kterého se nám říká, že tělo si samo aktivně vytvoří protilátky. Ale dnes se tvrdí, že pokud se u vztekliny použije pouze aktivní očkování a ne současně s ním i pasivní, (takto se to vyučuje), tak pokud člověk nedostane obě očkování současně, tak za těchto okolností to nepomůže a člověk zemře. Pasteur tehdy aplikoval pouze aktivní očkování a už ne pasivní, navíc ke kousnutí došlo před více jak 48 hodinami, přičemž lékařští odborníci tvrdí, že proti vzteklině je třeba postiženého očkovat do 24 hodin od kousnutí, protože v opačném případě očkování nefunguje a člověk umírá. Navíc byl Josef Meister tehdy očkován do břišní stěny a dnes se vyučuje, že takové místo očkování je zcela nesprávné. Má se očkovat do zcela jiných míst. Aby očkování zafungovalo, tak se dnes vyučuje, má se očkovat přímo do rány. Další přitěžující okolnost. Navíc, dva muži, kteří se snažili odtrhnout psa od chlapce, byli také pokousáni, ale ti nebyli dopraveni do Paříže, za Louisem Pasteurem. To znamená, že tito muži očkování nebyli a přitom oba dva zůstali zcela zdraví a nikdo o nich už dál nemluvil. Toto vše s velkou jistotou znamená, že tento pes zřejmě vůbec neměl vzteklinu a chlapec ji nedostal, jinak by nebyl vyléčený. Mimochodem, Pasteur byl chemik, nebyl to lékař. A jak mohl chemik jednoznačně diagnostikovat vzteklinu? Dnes vzteklinu nedokáže diagnostikovat ani lékař, pokud nemá výsledky laboratorního vyšetření a už vůbec to neuměli v těch časech.
03.11.2022