Biblická potopa

(4. díl)

Zhruba před 13 tisíci lety došlo k velké potopě, která vznikla působením kosmických sil a zánikem měsíce Fatty. Zároveň došlo i ke změně náklonu zemské osy. Tyto události zcela zásadně přetvořily hladiny oceánů a moří, geografii kontinentů i klimatické podmínky na Zemi. Dle prastarých textů došlo k tak mohutnému vzedmutí moří, že přílivová vlna oběhla 3 krát zeměkouli. Úplně stejné informace udávají také nejstarší Sumerské texty, které hovoří o třech obězích vod oceánů kolem zeměkoule. Když voda opadla a usadila se rozvířená zemina, tak Země vypadala zcela jinak. Na severním pólu se utvořil trvalý ledový příkrov a kontinenty změnily své tvary. Čtyři národy bílých ras žijící na Hyperborei musely včas migrovat níže do teplejších poloh. Tak se dostali Praslované také do celé Asie a oblasti dnešní Indie, kde místním obyvatelům předávali moudrost, písmo, mnohá poznání a vědění (dnes známé pod názvem VÉDY).

Naši vzdálení předkové měli mnohem přesnější informace o naší Sluneční soustavě, ale i o celé galaxii, než máme dnes.

Zejména velmi dobře znali její historii i její strukturu. Znali složení naší Sluneční soustavy, nazývané Jarilo-Slunce. Naše planeta se jmenovala Midgard-Země. Z tohoto názvu dnes zbylo jen jméno – Země. Jiné planety měly také jiná jména: Merkur – Země Chors, Venuše – Země Merzana, Mars – Země Orea, Jupiter – Země Perun, Saturn – Země Stribog, Asteroid Chiron – Země Indry, Uran – Země Varuna, Neptun – Země Niya, Země Wiya (Pluto).

Mezi Marsem a Jupiterem byla v minulosti velká planeta zvaná Faeton a byla zničena před více jak 153 tisíci lety. Nyní se na tomto místě nachází místo ní pás asteroidů.

Ve védských, staroslovanských a indických textech Mahábhárata, Rig-Véda a Rámajána, se popisují neobyčejné starobylé létající lodě, které jsou velmi podobné moderním UFO. Některé vypadaly jako svítící koule nebo měly tvar zářícího talíře. Podle textů Vimanika Shastra, které byly napsány Bharadvajem Moudrým v XIV. století před n. l., a byly objevené v Indickém Chrámu v roce 1875, se byly tyto lodě schopny přemisťovat "mrknutím oka".

Ze starověkých slovansko-árijských runových kronik vyplývá, že v našem Vesmíru probíhá nepřetržitý boj mezi silami Světla a silami Temna, které se rozvíjejí v pekelném, démonickém světě. V dávné minulosti docházelo v celé galaxii k mnohým válkám. Naše Midgard-Země se nachází přímo na hranici, která odděluje centrální část galaxie, která je mnohem příznivější pro život, od její okrajové části, kde je nedostatek přírodních zdrojů a hlavně energie – inglia. Všechny tyto energetické nedostatky lze jasně vysledovat i na naší planetě: na pólech je chlad a led, na rovníku je příliš teplo a pouště, ve středních zeměpisných šířkách jsou ledovce, které se kvůli precesi Země (naklonění zemské osy) periodicky objevují v době 25 920 let, což nutí lidi a zvířata průběžně migrovat do příznivějších oblastí. Lidé se musí na zimu zásobovat potravinami, palivovým dřívím a často "soupeří" o příznivá místa pobytu, o dřevo, ropu, uhlí, plyn. Tento boj o suroviny často končil konflikty a válkami. Starodávné Védy nás informují o tom, že ve Vesmíru existuje mnoho světů, jak na naší vibrační úrovni, tak i na jiných, velmi jemných úrovních. Přechod živé inteligentní bytosti z jednoho světa do světa jemnějšího je možný pouze se ztrátou fyzického těla a pouze s rozvojem jeho stále vyšší duchovnosti.

18.10.2021