Bohatství je něco, co máme od boha a co vnitřně pěstujeme. Je to naše schopnost projevovat se jako Člověk.

Ve Védántě je popisován proces poznání, který je totožný s procesem probouzení. V něm začíná "átma" rozeznávat to svoje, od toho vnějšího a cizího. A tak se podle upanišadové védántské moudrosti kapku po kapce zjevuje člověku poznání, že svět "náma-rúpa", svět názvů a forem, není jeho svět. V tomto světě předmětnosti člověk není doma a náš "átma" začne směřovat k sebeafirmaci, ke sjednocení a k oddělení od vnějškovosti.
Při procesu opačném můžeme sledovat, jak ti neprobuzení směřují stále dál a hloub do světa "těla", směřují do amorfní elasticity a umělohmotnosti, která je zcela zbavuje jakéhokoliv lidského charakteru, člověčí podstaty a lidskosti. Postupně se stávají stále většími a většími sluhy "Pána hmotného světa" a všech jeho forem. Toto je dvojí nasměrování člověka, které nám Védánta ukazuje.
Ve Védántě je chápána "smrt" nikoliv jako rozpad těla a hmotné formy, ale jako naprostá oddělenost od Puruši, od poslání Člověka. To znamená, že ti, kteří se odpojí od duchovních hodnot, vlastně ani nežijí! Když ze sebe odstraníme poslední zbytky ducha a Světla poznání, které jsou spojeny s naší citlivostí a soucitem, tak se staneme jen oddělenou "anorganickou hmotou". Půjdeme-li jen směrem k povrchnosti, k formálnosti, směrem od Puruši, který je poznáním a vroucností, tak budeme klesat stále hlouběji do nižších a nižších světů, které jsou intenzivně prosyceny vlastnostmi, jako je strach, bolest, utrpení, tupost, bezvědomí, nejasnost v myšlení, neschopnost prožívat lásku a štěstí. Budeme sestupovat po tomto žebříku zapomnění stále níž, vzdalovat se od "epicentra života", od našeho duchovního "Slunce".
Typickým hadím rysem je fatalizmus, že za všechno může osud, hvězdy, člověk nezmůže nic a ani svou vnitřní silou nemůže ničeho dosáhnout. Fatalizmus ničí úsilí lidí o věrnost lidským hodnotám. Lidé se pod vlivem osudovosti vzdávají zodpovědnosti za svoje činy a to je pro hadí kult typické, že odmítá následky svých činů. Dalším rysem kultu Hada je až chorobné hromadění materiálního bohatství, protože nevěří na jiné hodnoty než na materiální bohatství a hmotné poklady.
Připomeňme si v této souvislosti původní védský původ a význam slova – bohatství, což je něco, co máme od boha, to, co vnitřně pěstujeme. Je to naše schopnost projevovat se jako člověk. Být tvořivý, věrný, pravdivý, upřímný a chovat se podle svého svědomí. Všechny ušlechtilé vlastnosti byly ale postupným úpadkem a působením hadí síly přepracovávány na hmotný majetek a účty v bance. Hadí kult je kultem "boháče" a ještě v antice všichni lidé chápali, že nenasytný boháč je poslem Háda, pána podsvětí. Dobře věděli, že uctívání bohatství a kapitalizmu je uctívání kultu smrti. Kult hada je také kultem černé barvy. Prakticky všichni kněží se oblékali do černých a červených rouch, které jsou symboly smrti a krve. Dalším rysem hadího kultu je "pragmatická vychytralost". Také v židovské filozofii se jasně a přímo hovoří o tom, že bezpáteřnost je ta pravá moudrost, ale taková moudrost je přímo páterem chtonismu a hadího kultu. Ti, kteří zatvrzele setrvávají na nějakých ideálech, odmítají přijmout zlo pro svůj prospěch jako životní cestu, jsou zde prezentováni jako úplní hlupáci. V přizpůsobivosti vidí hadí kult pravou filosofii života. Bezcharakternost se tak pro ně stává charakterností. Za těchto okolností je velmi těžké se s takovými lidmi nějak dorozumět, protože opravdoví lidé nemohou mít stejnou filosofii a mluví zcela jiným jazykem. Služebníci Hada se tudíž lokajsky podřídí jakémukoliv zvěrstvu, odpornosti a zvrácenosti "Pána světa" a to bez jakýchkoliv problémů.

23.11.2022