Brahma

(Článek 33)

Hlavním smyslem Védy byla liturgie slova (brahma). Slovo se zde velebilo jako to, co obsahuje ideu - boha sómu, který je mystickým králem lidské společnosti, protože skrze něj a jeho "oběť" - třikrát denně opakovanou recitací, docházelo "k přijímání" Světla a k nastartování vnitřního procesu poznání. Slovo bylo tou pravou a jedinou obětinou. Původní védské liturgické slovo - "brahma" vytrysklo v podobě různých názvů sómy a opěvování božstva ducha a myšlenky mělo obrovskou flexibilitu mezi jednotlivými slovními kategoriemi. V prvotní fázi nebyl žádný problém udělat ze slovesa podstatné jméno a gramatika sloužila náboženské i filosofické myšlence. Z tohoto flexibilního stádia se později vyvinulo stádium normalizační, kdy se zformovalo to, čemu dnes říkáme sanskrt. Zde už řeč začíná kornatět a tvrdnout, sloveso ani podstatné jméno již nejsou schopni se projevit ve všech třech rodech a úplnost i smysluplnost védské koncepce se začínají vytrácet.

Naše řeč tedy původně vzešla z jednoho liturgického zdroje, který si byl vědom božského či nadpozemského původu myšlenky a my můžeme dnes po mnoha tisíci letech vývoje sledovat, jak slova a jejich významy postupně ztrácejí svůj kontakt s božskou podstatou, jak ztrácejí "křídla", vnitřní Světlo a svou předurčenost k probouzení člověka ze spánku nevědění a jak slova tuhnou v praktickém světě, v temných "spodních vodách", kde dochází k převrácení původního významu slova, který byl gnostický, na význam nový, již ryze pragmatický a materialistický.

Směr zkázy, který komerční společnost nazývá "vývojem", se odvíjel tak, že přestože se jednotlivá slova nemění, postupně získávají zcela jiný význam, než jim dal původní autor. To je proces obrovsky zkázonosný, protože jestliže čteme Védy a jiné starodávné texty, tak jsme pochopitelně naprosto svedeni na scestí v interpretaci čteného textu, protože čteme něco úplně jiného, něco, na co původní autoři vůbec nemysleli.

Více informací na: www.bezleku.cz
Kniha: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši

09.08.2018