Buddha

Buddhismus byl dominantní filosofií v letech cca 500 př. n. l. až 1000 n. l. A trvalo 1500 let, než to ta spodní síla zase trochu zvládla a než lidé zase začali pořádně pít, krást a lhát, cpát se masem a navzájem se vraždit, protože těch 1500 let nadvlády buddhismu téměř nad celým starým kontinentem bylo pro tu chtonickou sílu dobou temného půstu a velmi omezeného rozvoje. Už před začátkem n. l. se buddhismus dostal až do Číny a do Středomoří.
Je dokázáno, že Buddha byl historická osobnost. Velmi dlouho, ještě do 19. stol. byly uměle živeny teorie, že Buddha je pouze legenda, že nikdy nežil, až teprve po rozluštění Ašókových nápisů na kamenných sloupech, kterých je rozeseto několik tisíc po celé Indii i po sousedních zemích a především nápisů v Kapilavastu a jeho okolí, bylo dokázáno s konečnou platností, že se jednalo o skutečnou historickou osobu, která se narodila někdy kolem r. 573 př. nl., tedy v 6. stol. př. nl. Buddhismus se proslavil díky svému učení do takové míry, že od 3. stol. př. nl., za krále nebo císaře Ašóky, který více méně sjednotil celou severní Áryavartu a okolní krajiny pod svoji vládu, se stal propagovaným státním nebo říšským náboženstvím. Pak to netrvalo ani sto let a buddhismus se úspěšně rozšířil do celého světa.
Život Buddhy posloužil židokřesťanům k vytvoření literárně stvořeného Krista. Podle jedné čínské legendy, dvanáctiletý Buddha, protože byl nesmírně inteligentní a velmi brzy vyspělý, tak velmi fundovaně diskutoval s bráhmany při svátečním dni o filosofických otázkách a přitom se ztratil rodičům a tento motiv a plno dalších pak bylo později použito židokřesťany pro Kristovu legendu.
Pro pochopení buddhismu je třeba pochopit zejména buddhistickou "střední cestu" což rozhodně není střed mezi "málo" a "hodně"! Musíme mít stále na zřeteli dva lidem nepřátelské světové řády – "nebe a zemi" a třetí rozevřené místo středu, harmonie a bezpečí mezi nimi. Proto v Indii vždy pracujeme se třemi světy. Takže tu střední, prolidskou a oduševnělou cestu získáme rozevřením prostoru mezi těmi dvěma řády. Buddhismus tímto navazuje na prastarou tradici indické duchovní školy, kterou symbolicky vyjadřuje "ašvattha" – svatý fíkovník, který byl uctíván v Indii od nepaměti. Také tradice vykřesávání sómy – Světla poznání, se stala symbolem buddhismu. Fíkovník hraje velmi důležitou roli v dějinách lidstva. Buddha totiž nemohl být zobrazován přímo jako tělo člověka, protože to bylo kanonicky přímo zakázané, tak byl symbolizován kdekoliv, kde se buddhismus rozmohl, jako princip probuzenosti, buď "fíkovníkem", "stopou" v kameni nebo také kolem s osmi loukotěmi, což je stejné kolo, které má dnes Indie ve znaku. Toto kolo s osmi loukotěmi je něco, co nemůžeme vztahovat jen na buddhismus, ale obecně je symbolem pro celou indickou duchovní školu.

27.12.2022