Buddhismus je učení, které výslovně posiluje a podporuje srdce, oslovuje srdečné, vroucí a citlivé lidi. Není to učení pro lidi studené, necitlivé a nesrdečné.

Řada dnešních západních buddhistů se chytá buddhismu, přestože vůbec nemají rádi život, lidi, zvířata ani děti. Oni nemají rádi nic, co přináší problémy, a co potřebuje energii, je řešit a spatřují v chtonickou silou podvržených a v nesprávně pochopených poučkách, které vznikly v období 500 až 1000 let po Buddhovi, potvrzení své životní zbabělé a plaché pozice a ospravedlnění svého útěku a rezignace.
Vývoj buddhismu a jeho postupný posun k formalismu a "chladnokrevnosti" nám ukazují například maháyánové texty z 2. stol. n. l. Jsou to sice texty nesmírně propracované, ale toho citu zde už příliš není. Naopak v těch základních textech, v pálijském "koši súter", což je vůbec ta nejstarší buddhistická tradice, tak zde se naopak s hlubokým citem setkáváme na každém místě. Například sútra – "Přirovnání o šatě" se věnuje kultuře srdce a základní myšlenka zde vyznívá takto:
"Stejně jako vezme-li barvíř šaty, které jsou zašpiněné a plné skvrn a ponoří je do barvy, do té nebo do oné, do modré nebo do žluté, do červené nebo fialové, může tak získat jen špatné a nečisté zbarvení, a proč? Protože šat, mnichové, právě nebyl čistý. Stejně tak nemůžete očekávat při zašpiněném, zmatněném srdci, dobrý výsledek."
Kultura srdce je centrem Buddhova zájmu, což je naprosto logické, samozřejmé a neodmyslitelné od buddhismu. Ten zdánlivý rozpor mezi tím, že člověk se nemá vázat, že se má stále kontrolovat, až "vyhasínat" ohledně světa a všech jeho pocitů, tak to je rozpor skutečně jen zdánlivý, protože lidé, kteří to takto interpretují, vůbec nepochopili ani Buddhu, ani skutečnou srdečnost buddhismu. Nepochopili, co je pravé buddhovství, protože součástí "védy" a vědomého vědění je celková mohutnost Člověka, kterou nelze omezovat jen na rozum a na srdce.

03.01.2023