Buddhova moudrost

Zmiňme závažné podobenství, které se dostalo přejímkou z buddhismu do bible jako tzv. "moudrost Šalamounova". Jedná se tu ale o důležitou scénku z buddhistických příběhů, které dávno předcházely bibli. V buddhistických textech (Džátakách) se vypráví o Buddhovi-soudci, jak rozsoudil spor dvou žen o dítě. Tyto příběhy jsou symbolikou buddhismu jako takového a vlastně celého indického svatého učení.
Máme zde pravou matku dítěte a potom démonku, která chce ukrást ženě její dítě a tvrdí, že to dítě je její. Přišli k Buddhovi, aby je rozsoudil, a ten nařídí, aby se obě ženy o to dítě přetahovaly a ta, která ho přetáhne na svou stranu, bude ho víc chtít a víc "milovat", a tudíž ta ho získá. Avšak to dítě, protože je blízko roztržení a bolí ho to, jak ho ty ženy natahují, začne plakat a ta vlastní matka to nevydrží a pustí ho (dá ho mimo dualitu, vzdá se ho kvůli lásce). Démonka "vítězí", raduje se a jásá. Vyhrála, a má získat to dítě pro sebe, ale tu se Buddha zeptá:
"Čí srdce je citlivé vůči dítěti, pravé matky nebo nepravé?"
A všichni, kteří to viděli, tak potvrzují, že pravé a tedy, ta, která ve světě kvůli lásce a soucitu k životu "prohrála", tak se tím prokázala jako pravá matka, a Buddha – pravý lidský Soudce jí proto její "dítě" navrací. Ona tou svou prohrou to "dítě" – zachránila a symbolicky tak zachraňuje celý živý svět, aby nezahynul požárem duality!
Světské síly také chtějí roztrhnout to "dítě" – symbol člověka ve světě, ony se účastní "trhu" a toho trhání. To slovo "trh" nám tady krásně ukazuje, o co tady jde. Tento svět je cupován a trhán, a jak říká Buddha je – "duhkam" (strastný) a ti, kteří toto pochopili, tak jsou v pozici té pravé matky, což znamená, že se nemohou tohoto "trhu" zúčastňovat. Tohoto světského "trhu" se zúčastňují právě ti, kteří patří do toho démonského světa.
Tento odmítavý buddhistický postoj materialistický svět samozřejmě hodnotí jako zbabělost, neschopnost, slabost nebo dokonce jako nihilismus, ale zde je zapotřebí vnímat všechny souvislosti. Je třeba přemýšlet o popsaném buddhistickém podobenství a uvědomit si, že právě díky soucitnosti to "dítě" zůstalo celé a živé a to "dítě" je symbolem lidství jako takového a vlastně symbolem veškerého života. Je symbolem všech dalších generací člověka. Když se budeme pořád prát a trhat v tom světském slova smyslu, tak co potom s těmi dvěma roztrženými půlkami toho dítěte? Ani jedna z nich nemůže být živá, Člověk musí zůstat přece celý.

09.01.2023