Celý buddhismus je zaměřený na vybudování prostoru svobody a na vybudování té vnitřní síly, díky pochopení
Indická duchovní škola nás dokonale osvobozuje, neboť nás jako krále imaginárně usazuje na pravý "královský trůn" do toho vyprázdněného středu mezi dva věčné nelidské soupeře a ukazuje nám, že právě
trojjitostní pohled na svět je tou pravou filosofií, a že jen skrze ni můžeme pochopit vše, co se kolem nás děje.
Podobně, jako dnes Angličané říkají "how do you do", tak základní buddhistický pozdrav tehdy zněl: "Jak máš učesané guny" neboli: "Jak máš zharmonizované svoje jednotlivé části". Tento pozdrav každému
nepřímo připomínal: "Víš o tamas, radžas a o sattvě a uvědomuješ si tu velkou nezbytnou důležitost udržovat si tu svou střední pozici, kterou se stoupá vzhůru?" Tímto způsobem si všichni vědomí a probuzení
neustále připomínali samu podstatu védské filosofie, svoji napřímenost a také tu správnou cestu, která vede vzhůru.
Zásadním buddhistickým pohledem indické duchovní tradice a základní buddhistickou "daršanou" světa je věčná kontrapozice mezi probuzeností, tou vnitřní silou Člověka, která ho rozvíjí a silou vnějškovosti,
povrchnosti, která naopak žene všechno živé do smrti, a jíž reprezentantem v buddhismu je Máro.
Mára se objevuje téměř ve všech sútrách a je tím, čím byl védský Vrtra nebo se rovná té Kapilově "prakrti", síle povrchnosti a světskosti. Základní projevem Máry je bezbřehý rozvoj světského pozitivismu,
tedy si naprosto nic neodpírat. Je to kult formy, tvarů, kult žádostivosti a věčné lačnosti. Nadvláda vegetativní filosofie nám vnucuje názor, že ego je naše pravá osoba, a že "já" je totožné s naším tělem
a naše psychika a stále rostoucí potřeby jsou těmi, které tady o všem rozhodují a prostřednictvím nichž si vybíráme cestu i naši volbu. O takové "volbě" duchovní škola ovšem říká, že to je stejné, jako kdyby
někdo vypil 3 litry whisky a potom si měl něco "vybírat". K tomu, aby si člověk mohl vybírat, musí být především ve střízlivém stavu, ve stavu svobody, nezávislosti, a nikoliv ve stavu totální sevřenosti,
manipulace, zotročení a omylu ohledně sebe a "Já".
Naopak celý buddhismus je zaměřený na vybudování prostoru svobody, na vybudování té své vnitřní síly díky pochopení. Základním sloupem Buddhovy nauky je tzv. učení o "ne já" – ("anattá" se to řekne v páli).
Buddha nás přivádí k tomu základnímu a důležitému poznání, že ahamkára, ego, naše domnělé "já", je čistou fikcí. Nemůžeme totiž rozhodnout, jestli nás má bolet ruka nebo ne, když ji popálí oheň nebo jestli
když vidíme nějakou hroznou scénu, máme trpět nebo se radovat – prostě naše tělo, pocity, vjemy nemáme ve své moci. A jestliže je nemáme v moci, tak o tom všem nemůžeme prohlašovat, že to je to naše "Já".
11.01.2023