Christanizace a genocida lidstva

(12. díl)

Když křesťanství dorazilo do slovanských zemí, byla to ideologie, která byla již zcela odlišná od toho, co hlásal Kristus. Temné síly ovládající hmotný svět postupně jeho učení pošpinily, převrátily a zatemněly stejně, jak to udělaly se všemi světovými náboženstvími a do poselství soucitného láskyplného soužití temná chtonická síla zasadila sazenice hamižnosti, egoismu, vzájemného rozdělování, velké sociální nerovnosti a nekonečného boje o moc.

Židokřesťanství, to pseudokřesťanství v podání katolické církve, zabíjelo násilnou christianizací po celém světě milióny mnohem duchovnějších pohanů, kteří ctili skutečné křesťanské ideály na rozdíl od jejich "křesťanských duchovních učitelů". Mohli si vybrat: buď se vzdát své víry Předků, nebo dát hlavu na špalek a předat celý svůj majetek církvi. Například za praktikování "pohanských zvyků", jako třeba chození do posvátných hájů, které na příkaz misionářů byly všude káceny a vypalovány, byl trest smrti a veškerý majetek propadl církvi. Tímto způsobem církev postupně šířila strach, zvětšovala svůj politický vliv a hromadila obrovský majetek. Ničila, zabíjela a upalovala vždy ty nejčistší bytosti, protože ony byly její skuteční odpůrci. Naopak pověření "služebníci" církve skrytě vyhledávali ty nemorální, zvrácené a otrocky poslušné, s těmi spolupracovali a využívali je, neboť měli stejnou životní filosofii – "účel světí prostředky". Je třeba zmínit, že ti, kteří stále ještě spojují svůj duchovní život s ideologií židokřesťanství a naslouchají skryté propagandě temných sil přes všechno, co má katolická církev na svědomí, tak svým projeveným zájmem a touto vytvářenou energií podporují a udržují geomorfologické pole tohoto egregoru skrytého zla a ve své nevědomosti se spojují s obrovskou karmickou zátěží, kterou za staletí katolická církev v sobě nahromadila, ať už hovoříme o praktikujících "duchovních" či "obyčejných věřících".

Kosmický parazit pomalu rozleptával soudružnost védské kultury prostřednictvím uměle vytvářených katastrof a padlých zrádců, postupně infiltroval celou společnost "parazitickými" názory a ovládacími programy pomocí takzvaných náboženství. Zaváděl destrukční filosofii: "Rozděluj a panuj" a implementoval na Zemi vládnoucí monarchistické rodové linie, které se na Zemi staly nositeli jeho zájmů a přispívaly k rozkladu původní jednolité védské, eticky a duchovně vysoce vyspělé společnosti.

Zpočátku se tyto síly zaměřily na střed Evropy, aby si zde vytvořily základnu pro svou budoucí rozkladnou expanzi. V rámci dopředu vytvořené strategie vzniklo císařství a do čela tohoto útvaru byl "dosazen" rod Lucemburků. Karel IV se stal roku 1355 císařem svaté říše římské. Této historické události ovšem předcházely mnohé děje, o kterých oficiální historie záměrně mlčí. Na podporu tohoto plánu proběhla v roce 1342 apokalyptická katastrofa, velká potopa. Vše nasvědčuje tomu, že tato potopa byla vyvolána kosmickým parazitem pomocí pokročilých technologií. Cílem bylo pomocí přírodních živlů oslabit soudržnost původní Državy a první etapou bylo dobytí oblasti střední Evropy. Toto území v důsledku této "přírodní katastrofy" pak šlo daleko jednodušeji obsadit. Pokud pronikneme a "nahlédneme" do této doby, tak se budeme prodírat nepřehledným hustým houštím velmi sofistikované a důsledné manipulace našich dějin.

26.10.2021