Cílem vzdělání a moudrosti je světelná cesta životem, po které musíme opatrně kráčet

Komenský se vždy snažil morálně povznést lidstvo a jeho stěžejní dílo – "Labyrint světa a ráj srdce", se stalo nejvýraznějším příspěvkem filozofické debaty o struktuře společnosti a lidského vědomí. Komenský jej vydal v češtině poprvé v roce 1631. Poutník zde prochází světem, který přirovnává k labyrintu. Svět je zobrazen jako město, které mu připadá jako bludiště. Východisko nachází uvnitř sebe sama, ve svém nitru v ráji svého srdce. Toto dílo má mimořádnou literární hodnotu a ve své době nemělo obdobu. Všudybud má zde roli průvodce a Mámení určuje poutníkovi "správný" výklad viděného. Tito průvodci mu ale neříkají pravdu. Poutníkovi je líčeno vše jako krásný svět, ale Poutník koutkem oka jasně vidí všude klam, marnost, faleš, nesvobodu, neřesti, bídu, manipulace a intriky. Je tímto světem znechucen a chce z něj utéci, ale nemá kam. Ze začátku se snaží tento svět ignorovat, ale pak věnuje téměř celou svou pozornost hledání pravdy a poznání. Nasazené brýle a uzda mu zkreslují viděné, on však dobře vidí, jak se všichni slepě ženou za bohatstvím, mocí a přitom podráží nohy všem okolo a spěchají do náruče Smrti, která je ale všechny nabádá k nápravě. Oni však jen nezúčastněně přihlížejí. Nakonec se poutníkovi dostává poznání, osvícení a do jeho srdce vstoupí Kristovo vědomí a absolutní pochopení. Už nepotřebuje, aby byl dál smýkán životem, aby se plahočil a trpěl na své pouti, protože prozřel a poznal, kam má jít. Komenský poukazuje na to, že tato škola světa, ve které jsme se všichni "ocitli", se velmi odchýlila od původního úmyslu Stvořitele!
Samozřejmě, že Temnota nenechala bez povšimnutí výraznou světelnou bytost Jana Amose Komenského. Vídeňská cenzura dokonce zakazovala vydávat "Labyrint světa", prý je to znevažující satira, která podvrací světské i církevní pořádky. Rakouské tažení proti Komenskému vyvrcholilo nakonec v roce 1892 zákazem oslav Komenského jubilea na českých školách. V té době se ale Komenský stal již pevnou součástí českého historického povědomí a jeho bysty zdobily téměř každou školní budovu.
Komenský navrhl systematizaci školství a jeho snahy byl velmi pokrokové. Stanovil obecně platné vyučovací zásady: "Učit se musí od mládí. Učební látka má být přiměřená k věku. Nauka se má následně převádět do praxe. Vyučování má probíhat od jednoduššího ke složitějšímu. Látku je třeba stále opakovat. Žák se má naučit látku vysvětlovat jako učitel. Vyučování má být zábavné a hravé." Tyto zásady byly v té době skutečně průlomové, až revoluční. Komenský bojoval proti mechanickému a dogmatickému učení a vždy tvrdil, že vzdělání má být zdarma. Povznesl češtinu na vyšší úroveň a jeho dílo ovlivnilo celé evropské myšlení. Jeho pokrokové myšlenky převzali později osvícenci. Komenský všechny nabádal:
"Cílem vzdělání a moudrosti je světelná cesta životem, po které musíme opatrně kráčet. Musíme být pamětliví minulosti, znát přítomnost a sloužit lepší budoucnosti."
"Jen málokteří dbají na to, kvůli čemu sem byli posláni! Většina jako by sem přišla jen přebývat a co nejdéle zde pobýt. Tráví život ve velké nevědomosti, ať už jde o Boha, sebe či ostatní věci a marní zde jen svůj čas. Ti pak, kteří se zušlechťují pouze vzděláváním, nesledují hlavní cíl, kterým je usilovné hledání pravdy a následné nalezení své blaženosti, slouží hříchu, schraňování bohatství, pachtí se po marných poctách a svým nadáním mrhají ve službách zvědavosti. Ti, kteří takto usilují o dobro, pak ale dosahují výsledku, o němž mluví apoštol takto: 'Stále se jen učíme, ale nikdy nedocházíme k poznání Pravdy.' Tak se ze 'školy moudrosti' stal svět, který je jen cvičištěm hlouposti, zuřivosti a z velké části satanovým shromaždištěm."

15.01.2022