Jan Amos Komenský a Jednota bratrská

Jan Amos Komenský byl nejznámějším představitelem Jednoty bratrské a zároveň se stal na dlouhá léta jejím posledním biskupem. Pravděpodobně se narodil 28. března 1592 v Nivnici a zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterdamu. Když mu bylo 6 let, tak mu vyvraždili při tureckých nájezdech oba rodiče a on se jako zázrakem zachránil. Poté ho vychovával strýc v Uherském Hradišti. Po nastolení diktatury a teroru Habsburky proti všem, kteří si dovolili myslet něco jiného než katolická církev, se musel v roce 1621 Komenský, jako příslušník protestantské církve i s rodinou skrývat. Nejprve přebýval na východě Čech a posléze v polském Lešně. Jeho dalším domovem se stal po roce 1656 Amsterdam, když v Lešně došlo k požáru a on přišel o značnou část své práce. Komenský byl uznávaným učencem po celé Evropě.
Hlavním cílem Jednoty bratrské bylo přímé spojení s Bohem a přímá cesta k němu, po vzoru raných křesťanů. Toto ovšem bylo to poslední, co by chtěla dovolit katolická církev, aby věřící obešli církevní, katolické manipulátory s lidskými dušemi a vědomím prostých lidí a potom hledali přímé spojení s božskou podstatou. Jednota bratrská se snažila spojovat všechny lidi, budovala jejich sounáležitost a kladla je na jednu úroveň. Všechny lidské bytosti vnímala jako bratry a sestry. Některé sestry vystupovaly dokonce jako kněžky. Všichni členové Jednoty bratrské si byli absolutně rovni. Mise Jednoty bratrské byla skutečně velmi silná a dosahovala úrovně původních apoštolů Kristových. Jednota bratrská sice získala zpočátku poprvé za dobu své existence zákonem zaručenou svobodu, které si však dlouho neužila. Zesílení katolického tlaku po nástupu nového panovníka, Ferdinanda II., odboj české šlechty, volba protestantského krále Fridricha Falckého a následující podivná porážka žoldáků "v dresu stavovského povstání" na Bílé hoře (1620) vedlo k drsné rekatolizaci českých zemí: k obrovským represím, pronásledováním, konfiskacím nekatolických majetků, zákazu všech nekatolických církví a k popravám odpůrců.
Rok 1627-28 znamenal konec Jednoty bratrské v českých zemích a mohutnou vlnu emigrace do různých evropských zemí.
Představitelem Jednoty bratrské a jejím vůdcem ve vyhnanství se stal J. A. Komenský, který byl jejím posledním biskupem. Pečoval o rozptýlené skupinky Bratří a obstarával pro ně pomoc i za Třicetileté války. Těžce nesl, jak tyto rozptýlené skupiny postupně splývají s novým prostředím a jak se začleňují do evangelických církví. Komenskému nezbylo, než na konci svého života odevzdaně konstatovat: "Jednota, poslouživši za svého věku vůli Boží, nyní usnouti má." Exulanti z Jednoty bratrské, kteří museli uprchnout před represemi katolické církve a Habsburků, šířili dál své poselství o milosrdenství a nenásilí. Do svého symbolu vetkli beránka, který nese vlaječku přes ramena a dívá se dozadu, na rozdíl od beránka v katolické církvi. Beránek Jednoty bratrské se ohlíží na ty, co kráčí vzadu, aby jim byl ku pomoci. Připomeňme v této souvislosti Kristova slova: "Jestli dovolíte, aby se ublížilo tomu poslednímu z vás, je to, jako byste nechali ublížit i mně."
Jednota bratrská prosazovala prvek nenásilí, nerozšiřování zla, nebojování se státní mocí, ale na druhé straně nabádala lidi k odhodlání postavit se za pravdu rozhodným a vzdorovitým způsobem. Komenský se vždy snažil morálně povznést lidstvo, což bylo zároveň i poselství Jednoty bratrské, která se také odmítala klanět mocným a nesla v sobě velmi silné mravní principy:
"Jest mnoho těch, kteří chtějí vládnout druhým, ale nikdo sobě, marnými věcmi se zabývají, vždyť majetek je jen starost, hodnosti a tituly jen prázdným dýmem a rozkoše sladkým jedem."

14.01.2022