Doba pobělohorská – útlak Čechů a skutečných křesťanských hodnot na dobu 400 let
Rozpínající se Habsburkové upevnili po "Bílé hoře" v Evropě svou moc a oslabili stavovské pravomoci české šlechty. O moc se nehodlali s nikým ani trochu dělit. Do země se vraceli jezuité a byla nastolena
silná rekatolizace a vyvinut velký nátlak proti protestantům. Katolické náboženství se stalo většinovým, nastala doba temna a útlaku českého národa. Tyto události znamenaly prohloubení drakoniánské moci
Habsburků a nucené setrvání Čechů v habsburském soustátí až do roku 1918. Habsburkové byli katolíci a katolicismus používali jako svůj nástroj represe a upevňování moci. Proto nutili všechny nekatolíky,
aby se obrátili na katolickou víru. Po bitvě na Bílé hoře tak bylo povoleno pouze katolické náboženství. Nekatolíci měli pouze dvě možnosti, nechat se pokřtít na katolíky nebo odejít do zahraničí. Tehdy
opustily naši zemi tisíce vzdělaných lidí. Poddaní se vystěhovat nesměli, protože by nastal úbytek pracovních sil a tak byli přinuceni přistoupit na katolickou víru. Habsburkové se k lidem chovali jako
k otrokům a spotřebnímu materiálu. Všechny obyvatele českých zemí se ale na katolické náboženství převést nepodařilo a ti pak tajně dále vyznávali svoji původní víru.
Poprava 27 mužů na Staroměstském náměstí dne 21. 6. 1621 byla přespříliš i na svou dobu. Odsouzených bylo hodně a řada z nich se v povstání dokonce nijak aktivně neangažovala a výběr obviněných nebyl
spravedlivý. Mnozí učenci a bohatí protestanti uprchli ze země ihned po Bílé hoře, takže pro výstražnou popravu už nezbylo mnoho osobností na výběr. Opravdovou kapacitu představoval jen lékař a rektor
pražské univerzity Jan Jesenský. Exekuce byla šokujícím a hrozivým představením, které mělo dokázat tehdejší Evropě, že Habsburkové se nenechají zastrašit stavovským povstáním a chtěli demonstrovat,
že žádná protestantská vzpoura nemůže ohrozit jejich moc. Byl zřízen mimořádný soudní tribunál v čele s Karlem z Lichtenštejna a Adamem z Valdštejna. Tribunál při opakovaném výslechu využíval i mučicích
metod a u soudu nebyl na pokyn císařského dvora připuštěn žádný prostor pro obhajobu. Nejvíce odsouzených bylo nakonec z řad měšťanů. A jedním z cílů exekuce bylo popravit co nejvyšší počet pánů, aby tato
událost byla dostatečně exemplární pro českou společnost.
Po bitvě na Bílé hoře nastalo tvrdé pronásledování všech, kdo by mohl být konkurencí pro Habsburky a katolickou církev. Opět byli pronásledováni ti nejčistší, nejlidštější a nejpokrokovější, tak jak se to
stalo původním prvním křesťanům i Bogomilům a Katarům. Jako Kataři či albigenští byli nazýváni členové velkého středověkého křesťanského náboženského hnutí na Západě. Členové tohoto hnutí se považovali
za křesťany a označovali se jako praví křesťané a dobří lidé. Od počátku byli římskou církví vnímáni jako nebezpeční heretici a právě za účelem potlačení katarství vznikla ve 30. letech 13. století
papežská inkvizice.
Podobný těžký osud potkal i Jana Amose Komenského, na kterého byl vydán zatykač. V té době byl učitelem ve Fulneku. Bylo mu tehdy 24 let. Měl dvě děti. Byl ale včas varován a tak utekl na panství Karla
Staršího ze Žerotína a tam začal sepisovat své dílo "Labyrint světa a ráj srdce". Čeští exulanti když odcházeli do vyhnanství, tak svůj těžký úděl komentovali: "Nezbylo nám více, než vzít si 'Labyrint'
a bibli Kralickou", ta byla původně 6 ti dílná, protože obsahovala velmi mnoho komentářů a ihned se ocitla na katolickém indexu. Český národ byl velmi kulturní ve srovnání s ostatními národy a čeština byla
třetím jazykem, ve kterém byla vydaná bible. Prvním jazykem byla řečtina, druhým latina a hned třetím čeština. Jan Amos Komenský byl velmi vzdělaný, uměl velmi dobře řecky, latinsky, německy i maďarsky.
Rozvíjel nejen duchovní vědy, filosofii, ale i matematiku. V dílku "Via Lucis" nabádá lidi k tomu, aby hovořili jedním jazykem – jazykem Srdce a Světla a chtěl inspirovat lidstvo k tomu, aby vzniklo
celosvětové centrum "Světla":
"Nechť vše samo od sebe plyne, ni žádného násilí."
13.01.2022