Co je tedy podstatou učení védánty? – Osvoboďte svoji duši... 29. část
(Článek 29)
Co byste měli tedy vědět o samotném učení védánty? Především to, že smyslem veškeré indické filosofie počínaje Védou a védántou, ale i buddhismu, džainismu i samkhyayogy, je obrana člověka před nepřátelskými silami světa. Svět není statický a stále se pohybuje, kdo ale pluje s tímto světem, tak pluje podle védánty špatným směrem, směrem od vnitřního k vnějšímu, ke stále povrchnějšímu. Tuto základní tendenci světa je nutno rozpoznat, zastavit a být připraven neustále bránit Člověka a jeho vnitřní hodnoty, které jsou tokem času postupně podemílány. A toto je samou podstatou nejenom indické filosofie, ale jakékoliv opravdové duchovní školy.
Ta "obrana člověka" se děje všude v indoevropské duchovní tradici a proto se děje také ve védántě, a to směřováním lidské duše ke konečnému osvobození z klamu, pomocí poznání.
Prvním poznatkem, když začínáme pronikat do védánty je, že jsme obklopeni světem smrti, který se nám však snaží tu svoji "světskost" vykreslit v těch nejkrásnějších barvách. Jsme neustále vtahováni do světského pozitivismu. Jsme vtahováni do světa nenasytnosti, lačnosti, který na nás ze všech stran volá, jako na jarmarku: "Užij si! Je tu krásně! To je smysl života!" Avšak celá védánta říká: "Pozor, pozor na ten světský pozitivizmus, to není ta správná cesta."
To, že stará indická škola nazývá nejvyššího Boha "Člověkem", je obrovským osvobozením pro všechny, kteří byli duchovně znásilněni katolickou církví, protože nám to otvírá oči, jak se máme na toho "živoucího ducha" a "Boha" dívat a za co ho máme mít a pokud jsme svedeni židokřesťanstvím na scestí a díváme se na něj jako na "pána událostí", jakéhosi nepochopitelného, mocného a žárlivého boha židovské bible, který ke svému životu potřebuje krvavé oběti, tak pak jsme úplně mimo a vůbec nerozumíme žádné opravdové duchovní škole a žijeme v hlubokém omylu.
Védánta je kultura rozbřesku mysli a pěstování srdce. Proces rozbřesku mysli a svobody jsou od sebe neoddělitelné. Podle védánty to je jediný pravý přístup v "myšlení". Myšlenky, které nás poutají a uvězňují stále více do hmoty tak, že se do ní zavrtáváme, že se staneme stále více jejími otroky, tak to není podle védánty skutečné myšlení, protože dělá z člověka otroka nebo démona a zbavuje ho jeho lidského údělu a pravého "domova". Jsme odpovědni za naše myšlenky, protože z myšlenek vznikají rozhodnutí a následně všechny činy. To, "co nás napadne", my promyslíme a nakonec uděláme a tak postupně vzniká celý náš svět!
Rozbřesknutí a "probuzení mysli", která se osvobodí od světa forem, je také to slavné a známé "druhé zrození", "dvidžovství", to je ten skutečný původ toho, čemu říkáme "křest" a "křesťanství", které je však u nás již vázáno na jinou náboženskou tradici a je hrubým nepochopením původního védského smyslu a jeho poselství. Védánta je kultura pěstování srdce. Stará se o lidské srdce, aby "tepalo harmonicky v rytmu Vesmíru", což je rozhodně velmi důležitá starost. Stálým pěstováním této harmonie svého srdce indičtí mudrci přišli na to, že srdce, aby bylo šťastné a klidné, tak musí projít jakýmsi procesem "zlomu", gnostici tomu okamžiku říkali řeckým slovem "metanoia". V něm se díky síle srdce promění základní pohled člověka na veškerý svět kolem něj. Pomocí srdce pak pročišťujeme náš poměr ke skutečným hodnotám a rychle pochopíme, co má přednost a co je důležité. Pomocí tohoto vnitřního srdečního procesu se můžeme vyvázat z omylu tzv. "ahamkáry", záhubného a studeného egoismu. Tak jako egoista nikdy skutečně nemiluje, tak také ten, kdo opravdu miluje, nemůže být skutečný egoista. Stejně tak jako ten, kdo poznává pouze kvůli egoismu a ne kvůli poznání, tak ten skutečně nepoznává. Indická filosofie nás učí a dokonce to má krásně i Buddha v jedné své sútře, že teprve když je srdce klidné, zabezpečené, a když najde to svobodné místo uprostřed dvou antagonistických sil, tak pak se teprve úplně zklidní a zpevní. Jenom mysl takového člověka je zcela vyrovnaná a už nemá žádnou náchylnost ke zlu.
04.09.2019