Emoce a cit
Každé slovo je tvořeno hláskami, které mají určitý zvuk, frekvenci a jimi vytvořená slova jejich souzvukem nějak zní. Zvuk vytváří chvění, které je nositelem určité síly. Tato síla buď tvoří či boří. Obojí je třeba a na těchto dvou protikladech stojí celý Vesmír.
Náš jazyk byl také manipulativními zásahy záměrně ochuzen o mnoho zvuků, zejména o nosové hlásky, které probouzí k činnosti šišinku mozkovou, neboť zvukové chvění při mluvě se šíří ven do prostoru, ale i dovnitř do těla. Naše řeč také postrádá zvuky podobné alikvotním tónům, což jsou vyšší tóny zaznívající spolu se základním tónem. Naše řeč tak "ztvrdla". Vytratily se z ní měkké hlásky a dvojhlásky.
Naše řeč bude harmonická a vyrovnaná, pokud bude mít rovnovážný stav různých druhů zvuků, které jsou vzájemně v souznějícím spojení. Abychom začali postupně vracet naší řeči její sílu, je třeba probudit
v sobě cit a pozitivní cítění. Co slovo "cit" znamená? Dnes se často nahrazuje slovem "emoce". Pokud rozebereme slovo – "emoce", tak se dozvíme že:
e – znamená uzemnění a vychází z hmoty
moc – je ovládající síla
e – je opět uzemnění, vrací se do hmoty
Emoce jsou tedy prožitky, které jsou jen na hmotné úrovni. Drží se v ní, ovládají skrze hmotu a brání subjektu posunout se k prožitku cítění. Poskytují falešný dojem citu. Lomcují osobou od emocí strachu
a zoufalství, až k radosti, jásotu a tak stále dokola. Jsou jako rozbouřený oceán a pohlcující vše, co se dostane do dosahu jeho vzdouvajících se vln.
Naproti tomu slovo cit v sobě nese:
c – cítění, vnitřní cítění, které je prožitkem a cílem pozemského bytí
i – je potok "Moudrosti", k němuž je možné se skrz cítění připojit a cítit sounáležitost se vším
t – je pevnost, která je vytvořena, jsme-li si vědomí sami sebe
Cit je vnitřní prožívání. Ať se děje, co se děje, jsem v sobě v rovnováze a v klidu. Oceán se jen jemně vlní a já jsem v bezpečí. Vidím do jeho hloubek, a tudíž jsem schopen i cítit do těchto hlubin, které jsou mi v úrovni emocí uzavřeny. Oceánem je zde myšlena sama bytost, která je buď je rozervaná, rozbouřená, zmítaná nebo je v klidu, v důvěře, ve svém harmonickém středu a vidí. Vidí, protože cítí. Vidí daleko a tím pádem má i volbu, volbu činu. Tak přestala být zmítána osudem. V sanskrtu je "čit" – ve významu "vědomí", "čití". Je samostatnou silou udržující život a "čitta" tu znamená mysl, paměť a inteligenci.
22.07.2022