Existuje kvantové pole, kde je všechno se vším propojeno

(Článek 331)

Pro tohle pole energie, které spojuje všechno se vším, existuje již dlouhou dobu řada pojmenování podle jejich objevitelů: kvantové pole, božská matrice, kvantový hologram. Toto energetické pole, které vypadá, že funguje jako pevně utkaná síť, představuje most mezi vnitřním a vnějším světem. Stejně jako zvukové vlny používají jako nosiče vzduch, potřebuje i námi vyslaná energie našich přesvědčení a přání prostředníka, aby byla přenesena do světa. K tomu ji slouží tato kvantová energie. Toto pole nám umožňuje být ve spojení se vším a s každým – vědomě či nevědomě. Nehraje přitom roli, jak daleko od nás se příjemce nachází – může to být náš soused nebo člověk, který je zrovna na druhé straně zeměkoule.

Fakta nepřestanou existovat jen proto, že je ignorujeme.       L. Huxley

Všechno, co je obsaženo v našem vnitřním světě, nás potká také ve vnějším světě. To, co nás potkává ve vnějším světě, má jedinou příčinu a tato příčina se nachází v našich myšlenkách. Pokud chceme dosáhnout výsledků, které si přejeme, měli bychom začít pozorovat a kontrolovat naše myšlenky, protože všechno, co si myslíme, vyvolává rezonanční pole. Všechno, na co často a trvale myslíme, co cítíme, nebo říkáme, zesiluje naše rezonanční pole. Proto každá myšlenka na ztrátu zesílí ztrátu a každé přesvědčení o zisku znásobí zisk. Proto všechno, co chceme ve vnějším světě změnit, můžeme změnit pouze změnou našeho myšlení. Fungujeme stále jako vysílač. Své rezonanční pole si neustále programujeme svými myšlenkami, pozitivními nebo negativními. Dokud si udržujeme svá přání, představy, své strachy a obavy, pak naše rezonanční pole přitahuje pole stejně kmitající. Naše DNA stále přijímá a ukládá informace. Pro připomenutí - neexistují žádné hranice. Jediné hranice existují v naší hlavě.

Silou myšlenek ovlivňujeme naši budoucnost?

Jednoznačně ano! Více, než tušíme! Kvantoví fyzikové učinili vzrušující objev, kterým jednoznačně prokázali, že náš život můžeme skutečně kdykoliv zcela změnit a můžeme také cokoliv uskutečnit. Protože stejně kmitající energie se navzájem přitahují, logicky z toho vyplývá, že nejenom my si přitahujeme lidi a události, ale zároveň jsme i my sami přitahováni jinými lidmi a událostmi. Předpokladem je, že se obě energie dostanou do rezonance, to znamená, že kmitají na stejné frekvenci.

Naše budoucnost z největší části pramení v naší minulosti

Neexistuje absolutní pravda. Existuje pouze subjektivní pravda. Každý z nás si bude tedy stejný zážitek pamatovat naprosto jinak. Napoleon Bonaparte jednou řekl: "Historie je lež, na které se shodla většina lidí." Také naše vlastní vzpomínky jsou založeny na subjektivním vnímání minulosti, na nichž jsme se – se sebou samými – shodli. Nemusí odpovídat skutečné pravdě. Často byl průběh událostí zaznamenán pouze v naší představě. Vzpomínka se také změní, když zážitek stále znovu vyprávíme. Každým dnem získává trochu jiné zabarvení. Když o tom vyprávíme druhým, stává se krásnější a pestřejší. Přidáváme k tomu věty, které jsme údajně řekli, zapleteme do toho chytré argumenty nebo chování a stáváme se stále více malými hrdiny. Nebo naopak negativní věci, které se nám staly, malujeme v ještě drastičtějších barvách. S touto změněnou formou vzpomínek se dnes identifikujeme a rezonujeme s ní. Přijmeme ji a necháme, aby se stále více stávala naší vlastní pravdou. Toto chování je nyní velmi důležité pro naši budoucnost. Když sledujeme náš život, kariéru, největší úspěchy a porážky, partnerské vztahy a vztahy k ostatním lidem, potom je to jako bychom se dívali na odraz našich přesvědčení, prostřednictvím kterých jsme toto všechno nechali v minulosti vzniknout. Zároveň už vytváříme nový obraz – podle toho, jak to minulé zhodnotíme a posoudíme.
Tím, že sledujeme naši minulost, měníme naši budoucnost.
Tento tvořivý proces bychom mohli samozřejmě provádět vědomě tak, že necháme minulost, aby se nově odehrála. Nebo jinak řečeno, tak, že ji v myšlenkách přetransformujeme. Mohli bychom se například úplně vědomě znovu rozpomenout na kladné stránky nějaké situace: Co jsme se z toho naučili? Jak silnými jsme se díky tomu stali? K jakým dalším krokům nás to přivedlo? Mohli bychom dnes vést tento život, který vedeme, kdyby tenkrát proběhlo všechno jinak? Byli bychom dnes tak silní a odolní? Proto prožité krize pro nás představují velký potenciál. Musíme je jen správně posoudit, abychom nezůstali ponoření ve starých zraněních, ale využili potenciál, který se díky tomu v nás rozvinul.

02.07.2019