Jak hrdina Odysseus putoval cestou domů, si připomeňme z jeho vyprávění králi Fajáků

Z Tróje mě unášel vítr k městu Kikonů a přihnal mě k Ismaru.
Těm jsem pohubil lid, jich zpustošil jsem město.
Hojný byl po městě lup, též ženy jsme rozdali sobě všechny,
o stejný díl, z nás žádný, nebyl ošizen.
Tehdy jsem své druhy zval, co nejrychleji odtud prchnout,
oni však, bláhový to lid, mé výstrahy nechtěli dbát.
Tam pak se hodně víno na mořském pobřeží pilo,
brav tam hojně byl klán, též lesklé, loudavé krávy.

Odysseova cesta domů nebyla a není cestou do lidského světa, ale naopak cestou domů ven ze světa lidí (z Tróje) do světa zločinu a zvířeckosti, do podsvětní říše Háda. Samo řecké jméno prozrazuje Odysseův původ, pochází z řeckého slovesa odyssomai, které je totožné s latinským odio, nenávidět. Odysseus znamená tedy ten Diem nenáviděný. Přesto však ani to nezabránilo, aby se Odysseus nestal jedním z nejslavnějších kladných hrdinů Západu. Stal se příkladem věčného vykrádání a plenění bohatství mýtické Troje (pomocí metody trójského koně).
Mezi důležité "měsíční symboly" patří i počet ženichů Penelopiných, těch svobodných, které Odysseus se svým synem Telémachem zabíjí – je jich rovných 108. Toto posvátné číslo východní duchovní školy vyjadřuje totiž od pradávna počet svatých védských manter na sómu, pravých ženichů při gnostické svatbě probuzeného člověka s duchovním Člověkem – Purušou. Toto posvátné číslo 108 určilo a určuje až do současnosti počet kuliček na růženci, onom modlitebním věnci, který se rozšířil z Indie do Evropy. Jestliže chce někdo zlomit moc té duchovní školy, která osvobozuje člověka, musí nejprve zabít všechny svobodné, ženichy probuzeného Poznání, všechny učitele či buditele Svobody. Jedině potom by mohla být moc Hada úplná.
Homérova Odyssea je třeba diagnostikovat tak, že se v žádném případě nejedná o mytického hrdinu v pravém smyslu slova, tedy o hrdinu pravé lidské tradice, ale o hrdinu již chtonického, "hadího hrdinu", reprezentanta vodního světa, který putuje na své černé lodi, loupí a kořistí. Pluje do Hádovy podsvětní říše, kde nakonec skončí i jeho duše. Tak byla převrácena původní mytická myšlenka sluneční "cesty domů", cesty do věčného a úplného lidství za věčným Člověkem Purušou ve vulgární, egoistický příběh, který již byl zbaven svého poznávacího a spásného poselství. Jen tehdy, když budeme historicky a religionionisticky vzděláni, tak teprve tehdy rozpoznáme, v jaké lodi vlastně plujeme a kam. Tento přístup je ale laickému a světskému člověku, který se nevěnuje žádnému poznání, zcela neznámý a nepochopitelný.

08.12.2022