Jak se Stalin vzbouřil proti kaganovi
(1. díl)
Přešlo už více než sto let od té doby, kdy se v důsledku bolševického převratu moc v Rusku ocitla v rukou židovské menšiny. Mnozí doteď nechápou, jak se vůbec něco takového mohlo stát v mnohamilionovém
pravoslavném Rusku. Odpověď na tuto otázku do jisté míry dává kniha V. Uškujnika "Kagan a jeho bek", vydaná v zahraničí ještě v sovětských časech (kniha byla napsána v 70-tých letech). Dílo pomáhá poznat
po desetiletí utajovaná fakta a souvislosti, jejichž poznání má ohromný význam pro celoruskou, všeslovanskou a světovou historii, současnost i budoucnost.
Rusko i svět si připomínají další výročí smrti (přesněji zavraždění) J. V. Stalina. Média, kontrolovaná po celém světě příslušníky chazarské menšiny, podávají o Stalinovi krajně jednostranný a krajně
negativní obraz. Ne náhodou. Jaká je tedy pravda o VŘSR, o SSSR, o komunismu, o Rusku a o Stalinovi? Skutečná pravda je tajena a je na "indexu" ve vyhledávacích portálech. Všemožné plané výmysly a záměrná
zkreslení pokryla celou historii Ruska a nejen cizinci, ale i samotní Rusové již dávno ztratili všestrannou orientaci a nechápou skutečný smysl těch událostí, které se udály, ani těch, které se dějí.
Jak se to mohlo stát? Po dlouhých letech mlčení dal odpověď na tuto otázku žid Grigorij Aronson. Napsal ve svém článku, že říjnová revoluce v Rusku byla prací svobodozednářských lóží, dceřiných lóží
židovsko-francouzské "Lóže Velkého Východu" (Grand Orient). Jak Aronson dále informoval, všichni členové Dočasné vlády, včetně samotného Kerenského, byli svobodní zednáři. Jinak řečeno, "vítězové" měli
po ruce dopředu připravené kádry, kteří se okamžitě chopily moci. Být tajným svobodným zednářem bylo považováno za velmi módní a užitečné ve smyslu kariérního postupu a nabývání všemožných pozemských
blahodárných statutů. Svobodní zednáři zaujímali mnohé klíčové posty v administraci ruského impéria a měli plnou možnost ovlivňovat chod událostí. Fakticky neexistovala žádná státní tajemství, která by
zednářům nebyla známa a která by nemohli odevzdat svému vedení do pařížské mateřské lóže.
Carova slova z jeho deníku o tom, že "kolem je samá zrada, zbabělost a podvod" se pravděpodobně vztahovala na události, které změnily celý chod historie a v konečném důsledku i osud samotného imperátora
a celé jeho rodiny. V prosinci 1825 se svobodní zednáři rozhodli, že nastal čas převratu a vyvedli některé oddíly gardy na Senátní náměstí. Jak je známo, špatně připravené povstání bylo potlačeno zvláště
díky osobnímu energickému postupu imperátora Nikolaje I. Organizace svobodných zednářů byla rozprášena a stáhla se do ilegality. Skrytá v mlživém oparu a obklopená tajemstvími, ale pokračovala dále ve své
ničemné podvratné činnosti. Svobodozednáři viděli v osobě Pjotra Arkadjeviče STOLYPINA, člověka výjimečné vůle, administrativního talentu a nebojácnosti, svého smrtelného nepřítele. Tak, jako Lenin, i oni
velmi dobře chápali, že dokud je Stolypin u moci, žádné "velké otřesy" nebudou možné. Lovili ho jako divoké zvíře, až byl nakonec zabit v Kyjevě 1. 11. 1911. Přísežný pověřenec mordparty Michail Bogrov,
syn bohatých kyjevských židů, se tajemným a nepochopitelným způsobem stal tajným agentem v řadách kyjevské policie a byl jmenován mezi ty agenty, kteří měli ochraňovat imperátora i Stolypina na divadelním
představení, které se nakonec změnilo na vražednou tragédii. Bogrov přistoupil ke Stolypinovi, který seděl v přízemí a smrtelně jej zranil výstřelem ze služebního browningu. Stolypin, přitlačující
si pravou rukou zraněné místo, se obrátil k lóži imperátora a levou rukou jej pokřižoval znamením kříže. Zřejmě v těchto předsmrtných minutách dopředu cítil, že i jeho panovník, kterému byl tak věrný,
v nedaleké budoucnosti zahyne rukama těch stejných temných sil a posílal mu svoje poslední blahoslavení. Bogrov u výslechu nikoho neprozradil a rychle byl oběšen. Rozzuření obyvatelé Kyjeva se chystali
pobít všechny židy, a pouze energické opatření vlády, která zavolala do Kyjeva tři kozácké pluky, zastavily tento jejich úmysl. Jak potom vyšlo později najevo, Bogrov měl ráno, v den vraždy schůzku
s Lejbou Bronsteinem-Trockým v jedné z kyjevských kaváren očividně proto, aby dostal poslední instrukce před atentátem. Zde je vhodné připomenout, že na začátku své politické kariéry byl Trockij svobodným
zednářem 9. stupně. K pochmurným skutečnostem přidává i jmenování takové očividně podezřelé osoby jako byl Bogrov do sestavy ochranky imperátora a Stolypina. Jmenování Bogrova bylo, samozřejmě, někým
úmyslně připravené a také Lopuchin, náčelník příslušného oddělení policie, byl svobodný zednář. Vražda Stolypina byla prvním úderem do zvonu, který světu oznamoval blížící se konec imperátorského Ruska...
Podle V. Uškujnika
01.03.2021