Jak se Stalin vzbouřil proti kaganovi: Bolševická revoluce nikdy nebyla ruskou, ale vždy židovskou

(20. díl)

Dvě kapitoly z knihy Henryho Forda "Mezinárodní žid" (1920) STAROŽIDOVSKÁ PEČEŤ NA RUDÉM RUSKU – chceme-li se dozvědět, co zamýšlejí a čeho chtějí dosáhnout židovští vůdcové Spojených států a jiných zemí, nesmíme dbát jejich slov, určených pro nežidy, nýbrž těch slov, která jsou určena pro jejich vlastní národ. Pokládá se Žid za vyvoleného k ovládání světa a cítí-li se jako článek národa a rasy, která se ostře liší od všech ostatních národů a ras, pohlíží na nežidovské lidstvo jako na své právoplatné pracovní pole, jež smí vykořistit podle jeho mravně méněcenných zákonů? Na všechny otázky může být nalezena spolehlivá odpověď jen ve slovech, která pronášejí židovští vůdcové k Židům. Známá židovská jména, která se nejčastěji vyskytují v tisku, nám samozřejmě neukazují veškeré židovské mluvčí, nýbrž jen vybranou skupinu, která je určená, jako zástupci oddělení pro propagandu. Projevují se "lidsky", jako poskytovatelé darů pro křesťanské dobročinné účely, někdy také jako zástupci "literárních" názorů na náboženské, sociální a politické otázky. Ať již vystoupí v jakékoli formě, je jisté, že vlastní činnost židovského vůdcovství probíhá vždy pod maskou skutků, na něž se obracejí zraky nežidovského uznání. Posudky a "důležitá" zjištění se opírají vždy o "jednoznačné důkazy" a halasná potvrzení z úst samotných židovských vůdců. Útočí-li Židé na tato zjištění, pak někdy záměrně útočí na něco, za čímž sami stojí. To je pochopitelné a důmyslné, protože věří, že naše "goimské" šetření přece ještě nepronikla až k bodu, který se Žid snaží před světem trvale skrýt. Nejdůrazněji je popíráno tvrzení, že bolševismus, ať v Rusku nebo ve Spojených státech, je židovský. Toto zamlžování a lhaní náleží k nejzřetelnějším příkladům jejich drzé dvojjazyčnosti. V komunikaci s nežidy se popírá židovský charakter bolševismu; avšak v lůně a v tichu židovských obcí nebo v úkrytu za židovským dialektem nebo ve skrýši židovsko-nacionálního tisku najdeme pyšné přiznání a samochválu vlastního národa, jeho mocichtivé rozpínavosti a také to, že bolševismus je židovský. Aby židovská propaganda unikla děsivé a závažné obžalobě z vražd, mravních zpustošení, loupeží, trestuhodných zavinění smrtí hladem a nejodpornějších protilidských skutků v nynějším Rusku, které nelze v celé hrůze ani popsat a pochopit, zahalují se do naučených frází nebo zpochybňují různé detaily, např. že ten či onen není Žid, že Kerenský, který stál v čele bolševického vpádu, není Židem, přestože není silnějšího důkazu pro židovský charakter bolševismu při hlasitě prohlašovaném židovském tvrzení, že alespoň dva z vůdců převratu nejsou prý Židé. Je až komické a hloupé přít se mezi sty židovskými bolševiky o dva "revolucionáře". Kromě toho na židovské národnosti Kerenského nemění pouhé popření zhola nic. Jeho jméno bylo Kirbis. Jeho otec byl Žid a i jeho matka byla Židovka. Když zemřel jeho rodný otec, vzala si jeho matka Rusa jménem Kerenský, jehož jméno pak hoch získal. Radikálové, kteří jej používali jako svého zástupce mezi mocnými, a kteří ho přiměli, aby zatloukl první hřeb do rakve Ruska a stejně i vojáci, kteří pod ním bojovali, tak nikdo z nich nepochyboval o jeho židovském původu a charakteru. "Ale Lenin"..., říkají židovští zmocněnci, "Lenin, hlava a mozek bolševického celku – Lenin je nežid!" Možná..., ale proč nechával své děti mluvit "jiddisch"? Proč vydává své proklamace v židovském žargonu? Proč odstranil křesťanskou neděli a zavedl židovský sabbath? Jedním z vysvětlení pro to může být fakt, že si vzal Židovku a pak splynul s židovstvím. Druhým vysvětlením ale je, že on sám přece jen byl Žid. Jisté ale je, že nebyl ruským šlechticem, jak mnozí přesvědčovali druhé o jeho ruském statutu. Nikdo nepochyboval o národnosti Trockého, že je Žid, který se jmenoval správně Bronstein. Od "jisté doby" se ale nežidům tvrdí, že přece Trocký sám řekl, že nepatří vůbec k žádnému vyznání. Možná tomu tak je, ale proč tedy udělal z ruských křesťanských kostelů stáje, jatka a taneční sály, zatímco židovské synagógy zůstaly nedotčeny? Lenin často zdůrazňoval, že nadprůměrné vlastnosti organizace revolučních kolektivů na jihu a západě (Ruska) vznikly právě z faktu, že minimálně padesát procent jejich členů bylo židovské národnosti... Na jiném místě v knize píše Henry Ford: Věděli jsme, že budeme obviněni z "pronásledování" Židů, když budeme osvětlovat původcovství bolševismu, ale pravdou je, že křesťanští duchovní vykonávali trestné práce, zatímco rabíni zůstávali ve svých úřadech zcela neobtěžováni. Trocký byl Žid a vždy byl považován za Žida všemi židovskými autoritami. Mohlo by se nám vytknout, že tyto fakta stále opakujeme, avšak dnes existuje nespočetné množství lidí, kteří nevědí, co je bolševismus a jakou roli v něm Židé sehráli a jsou zcela pohlceni propagandou medií, které zcela ovládli "chazarští Židi". Bolševizmus obnažil v pozdním létě roku 1920 úplnou nadvládu židovstva. Jen velmi málo Rusům bylo dovoleno mluvit do věcí své otčiny. TAKZVANÁ DIKTATURA PROLETARIÁTU, DO NÍŽ PROLETARIÁT NEMĚL NEJMENŠÍ PRÁVO MLUVIT, BYLA RUSKOU JEN V TOM SMYSLU, ŽE BYLA ZŘÍZENA V RUSKU. Není ruskou, a ani nevyšla z ruského lidu, ani nebyla vytvořena pro ruský lid. Bolševismus je mezinárodním programem protokolů, který se má uskutečnit v každé zemi prostřednictvím "jisté" menšiny a události v Rusku byly GENERÁLNÍ ZKOUŠKOU pro celosvětovou genocidu.

Podle V. Uškujnika

20.03.2021