Jak se Stalin vzbouřil proti kaganovi: Srdíčkový "humanista" Havel aneb všechno bylo trochu jinak
(19. díl)
The Jerusalem Post napsal, že Česko považuje za nejvíce proizraelskou zemi v Evropě. Předložený materiál, rozmnožovaný a distribuovaný některými členy Klubu angažovaných nestraníků a Konfederace politických vězňů vypovídají o minulosti prezidenta Havla a mnohým odpoví na otázku, proč se Václav Havel choval tak jak se choval. V březnu 1989 se v soukromých pražských bytech připojovaly k televizorům videokazety s Havlovou hrou "Asanace", natočenou malou divadelní scénou v Německu. Na konci děje hry byl připojen asi osmiminutový fotografický přehled autorova života. Na jednom snímku je Václav Havel se všemi rituálními symboly svobodných zednářů korunován králem. "Českou republiku ovládal Žid, zednář a syn 'darebáckých rodičů' Václav Havel", mínil Oto Morkes. Otec a strýc Václava Havla byli členy zednářské lóže Bohemia. Otec stavěl výhradně pro sionistické investory (např. Obchodní dům ASO – nyní Perla, Barrandovské terasy, palác Lucerna atd.) a výhradně pro sionistické majitele. Strýc V. Havla vlastnil se sionistickou kapitálovou účastí filmové ateliéry Barrandov. Oba financovali Sionistické organizace, zednářské lóže, PEN-klub a oba byli členy Rotary-klubu. (Pen-klub je zednářská a sionistická světová organizace, sdružující úspěšné spisovatele a vydavatele. Byl založen v roce 1921 v Londýně. Jeho činnost byla v dobách stalinského režimu zakázána. Po jeho obnovení v prosinci 1989 byl V. Havel zvolen jeho čestným předsedou.) Rotary-klub je obdobou PEN-klubu, sdružuje úspěšné podnikatele, finančníky a průmyslníky. Václav Havel obdržel také mezinárodní cenu Rotary a byl zasvěcen do lóže svobodných zednářů v roce 1968 při svém pobytu v USA. Do lóže byl uveden spisovatelem Arthurem Milerem, prezidentem světového PEN-klubu, sionistou a bývalým americkým komunistou. Předsedou českého Rotary-clubu byl Žid Josef Tošovský, který byl bývalým nomenklaturním komunistou a po půlroční "stáži" u Rotschilda v Bank of England byl Havlem jmenován guvernérem ČNB. A pak následovaly největší bankovní tunely, Česko se nesmyslně zbavilo svých zlatých rezerv ad.... Havlovi se dostalo 30. zasvěcení podle amerického rituálu (Rituel of knight Kadosch z roku 1879). Etika rytířů 30. svěcení (Kádoš) je v rituálu charakterizována takto: "Moi, rien gue moe, tout a moi, tout pour moi et cela tous les moyens quels qu il soient." (Já, jedině já, vše kvůli mně, vše pro mne, a to všemi možnými prostředky). V zednářském řádu Kádoš (Chevalier-Kadosh) existuje 7 stupňů. V. Havel byl zasvěcen ve stupni 1. jako Le Kadosch Israelite (Kádoš Izraelita). Lev Trockij (Bronštejn) byl v roce 1919 v Moskvě zasvěcen do 33. stupně amerického rituálu lóže "Memphis-Israel", jako projev uznání za vybudování Rudé armády, tehdy považované za bojový útvar válčícího zednářství. Svým stupněm zasvěcení byl Havel směřován k výkonu určité politické role. V den své inaugurace předstoupil před veřejnost v krátkých nohavicích svých kalhot, což v nezasvěcené veřejnosti vzbudilo rozpaky a úsměv, ale zasvěcenci v celém světě dobře věděli, že patří králi bosáku, služebníku sionistů. Mezi jeho první rozhodnutí patřilo odřeknutí veškeré pomoci Palestincům a navázání diplomatických styků s Izraelem. Všechny politické změny v současném komunistickém světě souvisely se sionistickým plánem na vybudování velkého Izraele, který předpokládá likvidaci odporu na straně Arabů. Proto se Havel nabídl jako zprostředkovatel v palestinsko-sionistickém konfliktu na Středním Východě. Obnovil všechny sionistické společnosti ve státě, přislíbil transfér sionistů z Ruska přes Československo, obnovil zednářské lóže a jejich členy se stali téměř všichni předurčení členové Charty 77 a Občanského fóra, vlády a diplomatického sboru, kteří sehrávali roli sionistických služebníků pro budoucnost v dopředu přichystaných rolích. Krátce po svém zvolení Havel navštívil Izrael, kde s rabínskou čepičkou na hlavě převzal čestný doktorát. Vídeňský Kurier přinesl fotografii Havla, na níž se sionistickými modlícími řemínky na hlavě byl opřen o Zeď nářků, šeptá hebrejské modlitby a skládá přísahu sionistické víře. Havel navštívil Masarykovo muzeum, které sionisté postavili v Izraeli na památku svého velikého příznivce a spolupracovníka (T. G. M., který byl svobodným zednářem 28. zasvěcení francouzského rituálu Chevalier-Rose-Croix, Rytíř růžového kříže, zkráceně rosikrucián). Sionisté a jejich světový propagační aparát prohlásili Havla za pokračovatele a následovníka T. G. Masaryka, čímž byla symbolicky stvrzena úloha Československa v evropské politice, navazující na prožidovskou politiku z roku 1918. V kuloárech byla zaregistrována zpráva, že Havel byl během své návštěvy v Izraeli předběžně predestinován pro funkci prvního prezidenta sjednocené Evropy v roce 2000. Havel se hluboce poklonil u hrobu zakladatele sionismu Theodora Herzla a zakladatele Izraele Weizmanna a ihned po svém zvolení prezidentem v prosinci 1989 vzal Havel pod ochranu KSČ a její členy. Dříve než se občanská veřejnost vzpamatovala, nechal v parlamentu odhlasovat zákon č.15/1990 z 3. ledna 1990 o politických stranách, jímž byla zajištěna legalita existence KSČ pro budoucnost a právo na účast ve volbách. Svůj postoj odůvodnil thesemi politiky národního porozumění, humanitou, lidskými právy, odpuštěním a láskou k bližním. V intencích svého poslání vytvořil Havel prezidentský režim a obklopil se těmi správnými poradci, jejichž počet kolísal mezi 43 až 52. Z nichž ke kontaktům se zahraničím bylo určeno 16 a z nich bylo 9 sionistů (Kohout, oba Pelikánové, Tigrid ad.). Zahraniční politiku svěřil třem sionistům – Jiřímu Dienstbierovi ministerstvo zahraničí, Rudolfu Slánskému velvyslanectví v Moskvě a Ritě Klímové velvyslanectví v USA – všichni tři bývali také komunisty. Kontrolu nad parlamentem a nově přijímanými zákony svěřil sionistovi Zdeňku Jičinskému a zkušeným komunistickým manipulátorům Ladislavu Lisovi, Jaroslavu Šabatovi. K pomoci jim přisoudil svobodné zednáře: Miloše Zemana, Petra Kučeru, Josefa Stanka ad. Českou vládu svěřil bývalému komunistovi a svobodnému zednáři Petru Pithartovi. Koncepce veřejné správy byla svěřena sionistovi Oldřichu Černíkovi, bývalému předsedovi federální vlády roku 1968 a členu ÚV KSČ do roku 1960. Předsedou svých zahraničních poradců jmenoval Havel protiústavně knížete Johana Karla von Schwarzenberga, svobodného zednáře, v jehož vídeňském paláci (z něhož učinil hotel a herny) byla uskutečňována jednání zainteresovaných tajných služeb o poslání Charty 77, schvalovány osoby pro vládní funkce v intencích sionistické koncepce, připravované pro změny v Evropě (tomu byl nápomocen. sionista Arnošt Lustig, jako místopředseda České akademie pro vědy a umění v USA ad.) Za své osobní přátele prohlásil Havel mimo jiné sionisty Ludvíka Vaculíka, komunistu, který v padesátých letech psal projevy a knihy pro Antonína Zápotockého, či sionistu a trockistu Petra Uhla, kterému svěřil ČTK a kontrolu nad tiskem. Jiným jeho přítelem a příležitostným poradcem byl sionista Eduard Goldstucker. Hospodářská reforma byla svěřena jinému sionistovi – Waltru Komárkovi. Podpora humanitárnímu bombardování Jugoslávie a téměř hromadné nasazení sionistů v prezidentském režimu V. Havla neumožňuje pochybovat o orientaci jeho politiky a jeho ekonomických a "humanitárních" cílů.
Podle V. Uškujnika
19.03.2021