Jak se Stalin vzbouřil proti kaganovi: Jak maršál Žukov zpřetrhal židovsko-chazarskou moc v Rusku

(15. díl)

A. Solženicin upadl v nemilost za knihu Dvě stě let pospolu, dokumentující soužití Židů a Rusů do roku 1995 (vyšla v roce 2000 a je prakticky normálně nesehnatelná) a naprosto korektně poukazuje na obrovský židovský podíl v bolševismu. Citlivé události popsané v Uškujnikově knize však Solženicin odbývá pouze tím, že "Berija byl sesazen". Jinak nic. Toto tabu se neodvážil ani on porušit. Na Solženicina i tak začalo organizované židovstvo kydat bláto. V USA si překlad této jeho knihy nikdo nedovolil vydat. Česky vydalo nakladatelství Akademia: 1. díl: r. 2005, ISBN 80-200-1140-4 (1795-1916); 2. díl: r. 2005, ISBN 80-200-1267-2 (1917-1975), ale jakoby se po této knize včetně antikvariátů slehla zem. Samému Žukovovi i mnohým dalším důstojníkům Rudé armády bylo úplně jasné, že v nejbližší době nastane další, ještě radikálnější čistka vojenských kádrů, jaká byla za časů Tuchačevského. Po vítězství nad Hitlerem a po smrti Stalina Židé nejenže už neměli potřebu mít po boku ozbrojenou sílu "jinoplemenných", protože jak ukázaly předcházející roky, tato síla byla pro ně krajně nebezpečná. Lze důvodně předpokládat, že po vytvoření takzvaných "autonomních oblastí", které měly přispět k úplnému rozložení a rozčlenění Ruska a likvidaci nejaktivnějších "ruských národovců" se Židé chystali vytvořit místo regulérní armády místní lidovou milici, bezprostředně podřízenou orgánům Státní bezpečnosti. Poté, co Židé zlikvidovali Stalina, Georgij Žukov byl dalším a jedním z prvních na řadě k zavraždění a byl neustále pod bdělým dozorem agentů Beriji. Židovská klika by se jen těžko odhodlala hrdinu Žukova soudit otevřeně (byl přeci vítězem nad Hitlerem). Nejpravděpodobnější bylo, že měl být otráven na jednom z obědů, jako to bylo provedeno i s Gottwaldem. Organizovat nějaké "spiknutí" v Žukovových podmínkách bylo jednoduše technicky nemožné a on i všichni ostatní Rusové kolem něj velmi dobře chápali, že každý z důstojníků a štábních vojáků, se kterými přicházel Žukov do kontaktu, mohl být agentem Beriji a významné procento z nich také jimi bylo. Překvapivé Žukovovo vítězství nad Berijou a jeho štábem se událo takto: Žukov znal osobně velitele dvou tankových divizí a byl přesvědčen, že splní jakýkoliv jeho rozkaz. Když se divize připravovaly na manévry, tak si Žukov zavolal k sobě do štábu velitele a osobně jim předal svůj rozkaz: "okamžitě začít útok na Lubjanku po návratu ke svým oddílům". Riziko bylo obrovské, ale Žukov jednoduše neměl moc na vybranou. Cítil se být chazarskými Židy odsouzeným k smrti a jasně si to uvědomoval. Je velmi pravděpodobné, že první část programu a zvláště obklíčení Moskvy se udály pod maskou manévrů, což nebylo zase tak těžké učinit. Vpád tanků s pěchotou v nich sedící z vnitřního Bulvárního okruhu na Lubjanku se mohlo uskutečnit bleskurychle. Jeden z velitelů divize byl v hlavním tanku a přes rádio dával příkazy své koloně. Je možné s plným přesvědčením tvrdit, že do této zlomové chvíle, kdy "kostky byli vrženy" a ustoupit nebylo již kam, nikdo z nižší velitelské sestavy a z řadových vojáků neměl ani ponětí, že se účastní zásadní historické události, grandiózní a úplně výjimečné z hlediska světové důležitosti, která podstatně změnila celý další úděl světa, a že není jen na obyčejných "letních manévrech". Je těžké si jen představit, jaký vskutku "mýtický" strach zakoušelo celé obyvatelstvo Sovětského svazu z Beriji a jeho "orgánů státní bezpečnosti". Oni zlikvidovali starou Leninovu gardu a možná i Lenina samotného. Zlikvidovali velení sovětských ozbrojených sil před začátkem války s Hitlerem a v koncentračních táborech Natana Frenkela zahubili miliony nejlepších synů Ruska. Otrávili Ždanova a zlikvidovali tisíce "ruských židovských odpůrců" v Leningradu. Vymysleli si svého neporazitelného "generalissima" a připravili krvavá jatka pro všechny, kteří ho podpořili v boji s Židy. Nakonec odstranili i samotného "generalissima" Stalina, když narazili na jeho úpornou snahu svrhnout ze sebe židovské jařmo. Proto překonat obrovský pocit strachu v masách národa bylo úlohou téměř neřešitelnou, čemuž geniální vojevůdce Žukov rozuměl velmi dobře. Ale vojenské masy přivyklé na jeho železnou disciplínu šly slepě za hlavním tankem a plně ho podpořili, když vtrhl do lubjanské pevnosti a začali drtit Berijovy ochránce. Jeho útok byl zcela nečekaný a Berijovy "orgány" nestihly projevit žádný organizovaný odpor. Když velitelé tanků pochopili, že vítězství nad berijovci bylo dosaženo jedním úderem, tak se dali samozřejmě do dorážení svých pradávných nepřátel s velkou horlivostí a uspokojením. Tento proces neprobíhal pouze v hlavním městě, ale i na periférii... Ruské impérium bylo budováno v průběhu 300 let a svobodní zednáři ho zničili v průběhu šesti měsíců. Židovské jařmo v Sovětském svazu vybudované "na prolévané krvi" se pak upevňovalo 35 let, ale tanky maršála Žukova ho smetly doslova za několik hodin. Žukov uskutečnil převrat sám. Jeho vítězství bylo možné proto, že za jeho zády stály miliony "ruských národovců". Proto je chazarsko-židovská nenávist namířená na Rusko jako na celek, což je neustále vidět v tisku i v televizi. Dokonce i zločinný žid Kissinger, který paradoxně "dostal" Nobelovu cenu míru, vyzval Američany, aby skoncovali s Ruskem bez vyhlášení války, masivním úderem jaderných zbraní.

Podle V. Uškujnika

15.03.2021