Jan Amos Komenský (1. díl)
(1. díl)
Pravděpodobně se narodil 28. března 1592 v Nivnici a zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterdamu. Jeho životní osud ovlivnila jedna z nejvýraznějších událostí sedmnáctého století – bitva na Bílé Hoře
a následná třicetiletá válka. Během tohoto období zažily české země rozsáhlou vlnu rekatolizace. Když mu bylo 6 let, tak mu vyvraždili při tureckých nájezdech oba rodiče a on se jako zázrakem zachránil.
Pak ho vychovával strýc v Uherském Hradišti. V roce 1621 se musel Komenský jako příslušník protestantské církve i s rodinou skrývat, nejprve na východě Čech, na konci dvacátých let pak odešli do polského
Lešna, které bylo s přestávkami jeho domovem až do roku 1656. Jan Amos Komenský byl nejznámějším představitelem Jednoty bratrské a zároveň se stal na dlouhá léta jejím posledním biskupem a byl po celé
Evropě uznávaným učencem. Právě Amsterdam se stal jeho dalším domovem po roce 1656, kdy v Lešně došlo k požáru a on přišel o značnou část své práce.
Po bitvě na Bílé hoře, kdy Habsburkové zničili české stavy, byla pronásledována česká inteligence a také na Komenského byl vydán zatykač. V té době byl učitelem ve Fulneku. Bylo mu tehdy 24 let a zároveň
byl knězem. Měl dvě děti a byl včas varován a tak utekl na panství Karla Staršího ze Žerotína a tam ve vykotlané vrbě začal sepisovat "Labyrint světa a ráj srdce" a dokonce se mu podařilo ho ještě i vydat.
A čeští exulanti když odcházeli do vyhnanství tak říkali: "Nezbylo nám více, než vzít si 'Labyrint' a bibli Kralickou, která původně byla 6 ti dílná, protože obsahovala velmi mnoho komentářů a ihned
se ocitla na indexu." Český národ byl velmi kulturní ve srovnání s ostatními národy, například čeština byla třetím jazykem, ve kterém byla bible vydaná. Prvním jazykem byla řečtina, druhým latina a hned
třetím čeština. Hlavním cílem Jednoty bratrské bylo přímé spojení s Bohem a přímá cesta k němu, po vzoru raných křesťanů, to ovšem bylo to poslední, co by katolická církev chtěla dovolit, aby věřící
obešli církevní, katolické manipulátory s dušemi a vědomím prostých lidí. Jednota bratrská spojovala lidi a budovala jejich sounáležitost, spojovala a zrovnoprávňovala všechny bratry a sestry, dokonce
některé sestry vystupovaly jako kněžky. Členi Jednoty bratrské byli "pod obojí" ve smyslu, že bratři a sestry měli absolutní rovnost. Ta mise Jednoty bratrské byla tak výrazná, že dokonce byla větší
jako u původních apoštolů Kristových.
Jednota bratrská získala, poprvé za dobu své existence, zákonem zaručenou svobodu, které však mnoho neužila. Zesílení katolického tlaku po nástupu nového panovníka, Ferdinanda II., odboj české šlechty,
volba protestantského krále Fridricha Falckého a následující porážka stavovského povstání na Bílé hoře (1620) vedly k popravám vůdců povstání, konfiskacím nekatolických majetků, zákazu všech nekatolických
církví a ke kruté rekatolizaci českých zemí. Rok 1627-28, kdy vstoupilo v platnost obnovené zemské zřízení, znamenal i konec Jednoty bratrské ve vlasti a mohutnou vlnu emigrace do různých evropských zemí.
Představitelem a vůdcem Jednoty ve vyhnanství se stal J. A. Komenský, poslední biskup české Jednoty bratrské. Pečoval o rozptýlené skupinky Bratří, obstarával pro ně pomoc za Třicetileté války i potom,
co válka skončila a pominula slabá naděje na možnost návratu. Viděl, jak tyto rozptýlené skupiny postupně splývají s novým prostředím, začleňují se do jiných evangelických církví a Komenskému nezbylo,
než na konci svého života odevzdaně konstatovat, že Jednota, "poslouživši za svého věku vůli Boží, usnouti má".
27.01.2021