Jednoznačně platí: "Kdo hledá, tak nakonec najde"

Rozum potřebuje všechno chápat, vše musí vyargumentovat, zkoumat a porovnávat. Při správném vnitřním vnímání ale člověk často ví i bez potřebných informací a nepotřebuje všemu do puntíku rozumět. Rozumem se člověk nikdy nedopracuje k žádnému hlubšímu poznání, protože se samozřejmě nemůže opřít u všeho o hmotné důkazy. Informace v různých podobách nám slouží k tomu, abychom se uměli správně rozhodnout, čemu máme věřit. To můžeme posoudit na základě logiky nebo na základě toho, jestli příslušná informace rezonuje s naším nitrem.
Abychom se naučili naslouchat hlasu duše, musíme nejdříve pochopit, jak pracuje rozum a jak pracuje intuice. Rozum se projevuje prostřednictvím myšlenek, zatímco duše se projevuje přes naše city. Je třeba ale zdůraznit, že je velký rozdíl mezi citem a pocitem. Cit vyvěrá z duše, zatímco pocit souvisí s rozumem. Citový projev je vždy to první, co se v člověku v dané situaci ozve, jako prvotní impulz, vnitřní cítění či popud duše. Pocit je ale něco, co souvisí s už vytvořenými myšlenkami a tedy vznikne následně, jakmile se začnou vynořovat myšlenky. Proto je obrovský a diametrální rozdíl, pokud se řídíme pocitem nebo svým intuitivním citem!
Pokud třeba potkáme navenek milého člověka, ale uvnitř zkaženého, začali jste v duši cítit mírný odpor, mrazení či napomenutí. Třebaže jste si byli vědomí této výstrahy, tak po nějaké době, když jste dotyčného více poznali, pak tuto výstrahu nahradil dobrý pocit, pokud se tento člověk například choval příjemně a důvěryhodně. A nyní nastupuje na řadu pocit. Rozum vyhodnotí "logicky a přesně" chování toho člověka a vyvodí z něj závěr, z něhož vyvstane pocit, že dotyčný člověk je dobrý. Takže pocit je vázán na rozum. Při aktivovaném vědomí v člověku nejdříve vznikne citová odezva, která se projevuje vnitřním hlasem a až potom se přidá rozum a dále s touto informací pracuje, zatímco při vyhodnocování čistě rozumovém tento proces funguje přesně opačně.
Vnitřní hlas není něco, co se v člověku ozve jen na chvíli při setkání s určitou informací, situací nebo člověkem. Ten hlas je uvnitř nás přítomný stále a je nám vždy k dispozici, jen ale musíme nejdříve odstranit bariéru rozumu. Protože nemůžeme znát odpověď na všechno, je intuice tak důležitá. Celý život je o usilovném hledání a skládání dohromady mozaiky poznaní, ale toto nedokážeme bez hlasu své duše. Abychom v sobě aktivovali intuici, tak se ale musíme aktivně přičinit. V tomto směru je důležité naše upřímné chtění dosáhnout úspěšného výsledku, odhodlání a ochota vyvinout pro uskutečnění tohoto úkolu potřebné úsilí. I tady platí, že nám nespadne do klína nic, jen tak z čistého nebe, ale musíme se vždy o všechno patřičně přičinit. A také jednoznačně platí: "Kdo hledá, tak nakonec vždy najde".

02.12.2021