Jeshua – galaktická historie pracovníků Světla
13. část
Duše pracovníků Světla se zrodily daleko dříve, než vznikla planeta Země a lidstvo. Duše se rodí ve vlnách. V určitém smyslu jsou věčné bez jakéhokoli začátku a konce. V jiném smyslu se však rodí v určitém okamžiku. Právě v tomto okamžiku zrození dosáhne jejich vědomí smysl individuálního Já. Před tímto okamžikem již tyto duše existují jako možnost. Vědomí "Já" nastává, když je nějakým způsobem vytvořeno rozhraní mezi skupinami energií. Abychom to dokázali vysvětlit, budeme se muset vrátit k metaforám. Myslete na chvíli na oceán a představte si, že to je obrovské pole tekoucích energií, proudů, které se ustavičně mísí a rozdělují. Představte si, že rozšířené vědomí prostupuje celým oceánem. Pokud chcete, nazvěte to duchem oceánu. Po chvíli se v jistém místě oceánu zrodí koncentrace vědomí. Vědomí je zde soustředěnější a méně rozptýlené, než je tomu v jeho přímém okolí. V celém oceánu probíhají rozdílnosti, které vedou k vývoji transparentních forem. Tyto formy, které jsou ohnisky vědomí, se pohybují nezávisle na svém prostředí. Sami sebe vnímají od oceánu (Ducha) odlišně. To, co tu nastává, je zrození základního smyslu sebe sama či sebe-uvědomění.
Proč se v některých částech oceánu vyskytují ohniska vědomí a v jiných ne? Těžko se to vysvětluje. Cítíte, že je však na tomto způsobu něco velmi přirozeného? Když zasejete semínka do země, všimnete si, že každá malinká pučící rostlinka roste svým tempem a rytmem. Některá nevyroste tak velká nebo tak snadno jako jiné. Některá nevyroste vůbec. Napříč polem jsou rozdíly. Proč? Energie oceánu (Duch oceánu) intuitivně vyhledává to nejlepší vyjádření pro všechny své rozmanité proudy či vrstvy vědomí. Při utváření individuálních ohnisek vědomí uvnitř oceánu existuje síla, která na oceán působí zvenčí nebo to tak alespoň vypadá. Toto je síla božské inspirace, kterou můžeme vnímat jako mužský aspekt Toho, co vás stvořilo. Zatímco oceán představuje ženskou vnímavou stránku, mužský aspekt lze zobrazit jako světelné paprsky proudící do oceánu, které pozvedají proces rozdílnosti a oddělenosti na jednotlivé kusy vědomí. Jsou jako paprsky slunce, které zahřívají záhon. Oceán a světelné paprsky společně vytváří entitu či bytost, která může být označována jako archanděl. Je to archetypální energie s mužským i ženským aspektem a je andělskou energií, jež se tak sama projevuje či vyjadřuje. Po tom, co se duše zrodí jako individuální útvar, vědomí pomalu opouští oceánské stádium jednoty, které bylo po dlouhou dobu jejím domovem. Duše si stále více uvědomuje svoji oddělenost a samu sebe. S tímto uvědoměním v duši vzniká nejdříve pocit ztráty. Když duše vstupuje na svoji průzkumnou cestu jako samostatná bytost, nese si sebou jistou touhu po celistvosti, touhu patřit k něčemu většímu, než je ona sama. Hluboko uvnitř sebe si udrží vzpomínku na stádium vědomí, ve kterém je vše jedním, ve kterém není žádné já a nějací druzí. Tohle je to, co považuje za svůj domov: stádium extatické jednoty, místo naprostého bezpečí a pružnosti.
S touto vzpomínkou v pozadí své mysli začíná duše cestovat realitou, nespočetnými poli zážitků a vnitřního zkoumání. Novorozená duše je poháněna zvědavostí a má obrovskou potřebu prožitku. Tento faktor v oceánském stádiu jednoty chyběl. Duše je nyní schopna svobodně prozkoumávat cokoli si přeje. Může svobodně hledat celistvost všemi možnými způsoby.
Uvnitř Vesmíru existuje nespočet rovin reality k prozkoumání. Země je jen jednou z nich. Země byla stvořena z vnitřní touhy svést dohromady prvky z různých realit, které byly v rozporu. Země měla být tavícím kotlem pro obrovské pole vlivů. Země přišla na kosmické jeviště relativně pozdě a mnoho duší již žilo spoustu životů naplněných zkoumáním daleko dříve, než se Země zrodila a už dlouho se vyvíjely na jiných rovinách realit (na planetách, v dimenzích, v hvězdných systémech atd.).
Jeshua skrze Pamelu Kribbe: www.jeshua.net, www.jeshua.cz
01.01.2020