Každý monotheismus je omylným učením, bez cesty k pochopení, probuzení a spáse
Na rozdíl od židovství jsou duch a hmota v celé indoevropské duchovní škole v zásadě odlišné entity a jsou to protivy. Podle indické nauky dochází k jejich spojení "omylem", neštěstím, způsobeným nevědomostí a neprobuzeností člověka. Z tohoto důvodu také je trvalá a prospěšná harmonizace, která by na věky spojovala vnitřního Člověka, tzn. ducha, s tělem, podle indické filosofie holá nemožnost. Je to nesmysl, podobně jako trvalé spojení ohně s vodou, ale především je to dočasná událost, kterou si musíme plně uvědomit.
Celý život, celý svět je podle staré védánty rozpohybováván a poháněn věčnou a pochopitelnou snahou Člověka – Puruši poznat svoji podstatu a následně se vymanit ze zajetí hmoty. Proto obě protivy mají stále tendenci působit opačným směrem – Puruša k Dokonalému Světlu – "vzhůru" a Prakrti k povrchnosti a prázdnému obrazu bez obsahu – "dolů".
V případě, kdy člověk to spojení s hmotou a formou považuje za něco vítaného, příjemného, kdy si neuvědomuje zásadní odlišnost vnitřního Člověka – toho ducha života v sobě, od hmoty a jejích vlastností, tak toto světské smýšlení, postupně vede zde na zemi, podle všech indických škol, k naprostému zničení člověka i jeho kultury.
Ve starých indických školách je nesmírně důležité, že člověk a především jeho vnitřní život je zde "středem kosmu". To je něco, co buddhismus ještě zvýraznil, aby si to všichni uvědomili. V buddhismu stojí dokonale probuzený člověk, tedy "buddha", nade všemi bohy. Buddhovství, je zde základním principem života. Je to rozvíjení Světla poznání směrem k úplné Pravdě.
Teprve znalost indických systémů nám otvírá oči ohledně toho, jak jsme byli katolickou ideologií, údajně "duchovní školou", hluboce oklamáni. Celá dynamika a podstata jakékoliv duchovní školy pracuje s duchovním a hmotným protikladem, nebo duchem coby hloubkou poznání a hmotou coby povrchností, kdežto katolictví od samého začátku přešlo na skryté i zjevné podporování světa a hmoty, kde se i Ježíšův boj "proti Knížeti světa tohoto" dostal vyloženě na vedlejší kolej, skutečný význam byl manipulátory skryt a hlavně nebyl vůbec správně vysvětlen.
Každý monotheismus, a to nejen jahvistický, kde to bije přímo do očí, ale jakýkoliv, kde "Bůh života" nemá protivníka, či tu svou opici v zrcadle, je omylným učením bez cesty k pochopení, probuzení a ke spáse.
07.02.2023