Konečná, smrtelná fáze vývoje řeči

(Článek 41)

Konečná a smrtelná fáze vývoje řeči i celé lidské kultury je zachycená ve slovnících vymřelých řečí - staré řečtiny, latiny nebo sanskrtu. Význam jednotlivých slovních kořenů je postupně a cíleně převracen a vytváří úplný nebo alespoň částečný opak původního významu. Oživující význam slov je potlačován a je zaměňován za význam umrtvující. Symbolicky lze říci, že se zde studený Had již zcela zmocnil své kořisti, vykřesaného dědictví člověka. Proto i obraz dnešního světa je tak hrůzný a velmi alarmující. Had pomalu dusí svou oběť, která už nemůže dýchat a pomalu umírá. Ostatní lidské bytosti jsou sice ještě žijící, ale v polohypnotickém spánku jsou postupně odváděny dolů, do ještě hlubší temnoty, panství Háda, mimo svět Člověka.

Védský "sóma" (indu) samotný vykřesávaný duch života, se stal v úpadkovém stadiu sanskrtu již temnotou. Kult Slunce se tak duchem nápodoby změnil na kult Měsíce.

Slovo "artha", znamenající původně smysl, začalo v obdobích úpadku znamenat velmi charakteristicky - peníze (jak příznačné, jediný smysl materializmu).

Slovo "madhu", znamenající sladkost vykřesané a probuzené lidskosti, se stává na přelomu našeho letopočtu již v Bhagavadgítě obávaným démonem Madh.

"Kršna", původně ve Védě ten vykřesaný či rozvírající, se změnil pod vlivem spodní zvířecí síly v toho černého a temného a slovo "arka", nesoucí důležitý význam, znamenající původně Védu a později Slunce, bylo záměrně zneváženo a začalo dokonce znamenat vztyčený pohlavní úd.

Véda se tímto zakrytím původního obsahu ve všech slovech hmotou, stala němou a její jazyk (džuhú) doslova zdřevěněl. Všechny původní duchovní výrazy, tvořící smysl védského křesťanství, byly nahrazeny hmotnými náhražkami. Podobně dopadlo i samotné místo poznání Vedi, ze kterého se stal obětní oltář se svíčkou, skrytou pod vědrem, jak to nazval gnostik Simon Mág.

Více informací na: www.bezleku.cz
Kniha: Osvoboďte zakletou princeznu, svoji duši

15.08.2018