Křesťanství láká lidi vzhůru, ale vede je dolů

Celé židokřesťanství je třeba chápat jako spodinový útok na naši tradiční indoevropskou náboženskou a filosofickou koncepci věčného ducha života, nazývaného "Člověk" – "Puruša", je to spodinový a nenávistný útok především na celou "východní duchovní školu", díky které se člověk stal Člověkem, postavil se pevně na nohy a nasměroval se vzhůru. Tato dávná vše prostupující tradice byla zde na Západě zlikvidována obrovským útokem židokřesťanství.
Studiem Védy a původního charakteru indoevropského náboženství vyplývá na povrch, že celé tzv. "předkřesťanské pohanství" v Evropě nebylo ničím jiným, nežli vyšším, vědoucnějším a prapůvodním křesťanstvím védským, v podobě mnoha národních variant.
Židé formálně v Novém zákonu napodobují východní školu, buddhismus a védántu, ale přitom uctívají tělo a věří na "zázrak těla", ale zároveň napodobujíc tuto školu, mluví proti tělesnosti. V porovnání s takto nečistým biblickým židokřesťanstvím je samo židovství v podstatě typologicky daleko jasnější a průhlednější, protože se jedná o čistý chtonický kult, kdežto v biblickém křesťanství se religionisticky jedná o "kočkopsa" – nesmyslnou sloučeninu buddhismu a židovství. Židokřesťané si na sebe "oblékli Krista", ale uvnitř zůstali stále židy. Tak došlo k tomu, že celý židokřesťanský "svatý text" a celá jejich ideologie je dvojznačná, má dvě tváře, a je tím pádem zcela nesmyslná.
Pokud východní škola nebo jakékoliv školy mluví o duchu nadřazenému tělu, tak v tom vidí Západ "sektářství", "idealismus" nebo "fundamentalismus", protože podle nich se v takové vizi "odmítá hmotná polovina světa". Tímto odmítnutím důležitých védských vizí, které provázely člověka od jeho kolébky, se zde vyklubalo falešné, nové "křesťanství" coby rafinovaný světský pozitivismus "bojující" naoko proti světskosti, ale lze říci, že je to jakýsi "okultní optimismus těla bez duše a ducha". Je to něco, co by nás dnes mělo hodně zajímat, protože důsledky této ve své podstatě protilidské ideologie máme dnes všude kolem sebe. "Vnitřní Člověk" nebo sanskrtsky "átman" je doslova vymačkáván jako citron, vypuzován a "vymítán" z té dnešní lidské tělesné schránky, aby tam po něm nic nezbylo. Po náboženské masáži zde zůstávají pouze "optimistické a pozitivistické tělesné schránky" bez ducha a duše, které jsou vlastně realizací těla Ježíše Krista "vystoupivšího z hrobu" už bez ducha a duše!
Křesťanství na rozdíl od védánty, vede člověka dolů, vede jej vědomě od stromu poznání, avšak říká tomuto směru bezostyšně "směřování vzhůru". Ukazuje to popis židovského "ráje" v Bibli, který je zde chápán jako zvířecí ráj, jako ráj primitivů a zvířecích instinktů, jako "božské splynutí s přírodou", doprovázené odporem k poznání, což je základním těžištěm jejich ideologie a židokřesťanským nasměrováním svých příznivců.

22.12.2022