Lakmusový papírek (9. díl)
Teď se na to podívejme očima člověka žijícího v socializmu. Tak třeba já jsem byl v roce 1968 malý kluk, který vůbec netušil, co se děje. V roce 68 jsem viděl jezdit tanky, a to je asi tak všechno. Prožil jsem celé dětství a mládí v socializmu, a dokonce jsem v něm stihnul i vystudovat. Byly to roky krásného a naprosto bezstarostného života, kdy sice bylo málo peněz, ale zato všeho ostatního bylo dost. Měli jsme spousty koníčků, kamarádů, pořád jsme lítali venku, bylo naprosté bezpečí všude, ve městech, na venkově. Nikdo o nás neměl strach, protože společnost v sobě měla zabudované přirozené kontrolní mechanizmy. Tak například cizí chlap dokázal dát malýmu klukovi facana, když ho viděl s cigárem a veřejná bezpečnost se opravdu starala o to, co měla ve svém názvu. Všechny potraviny byly zcela automaticky v bio kvalitě, přestože jsme si to neuvědomovali a bylo to pro nás samozřejmé. Neexistoval žádný přiblblý liberalizmus, když někdo něco provedl, dostal po hubě a bylo po problémech. Učitelů jsme si vážili a měli jsme před nimi respekt. Za facku od učitele nešel učitel k soudu, nýbrž fotr doplnil druhou doma. Pohlaví byly opravdu jen 2 a s cikány jsme si vždycky nějak poradili. Značkové oblečení měli jen synkové s rodiči v diplomatických službách a někdo jim záviděl, jiný se jim vysmál. V televizi se nelhalo a točily se seriály, které jsou dodnes nepřekonatelné. Byli jsme tak průmyslově vyspělá země, že na západě nikdo nechápal tak obrovský rozsah výrobků od porcelánu, přes turbíny jaderných elektráren, až po lokomotivy vyvážené do celého světa. V Československu bylo takové množství talentovaných hudebníků, zpěváků a herců, že nám mohli sousedé leda tak závidět. Byli jsme stát, za který se tehdy nikdo nemusel stydět, což by dnes mohl říct leda tak blázen. Jsem šťastný, že jsem právě tohle období zažil na vlastní kůži, protože mi dnes nikdo nemůže vykládat žádné blbosti o hrůzách socializmu. Když nepočítám krutosti 50. let, tak od 60. let bylo Československo velmi důstojným místem pro život. Spousta věcí nebyla k dispozici, mělo to i své mouchy, ale tyto nedostatky byly vyváženy celou řadou jiných faktorů, které zase nebyly k dispozici na západě, a které už dnes nejsou ani nikde na světě. Je potřeba hodnotit i jiné parametry než jen západní materializmus se zářícími barvami na obalových materiálech všech výrobků. Takže za mě: já jsem vděčný za těch 20 let navíc, které jsem získal díky roku 1968.
Z toho vyplývá, že bezcitní dravci ze západu se k nám díky roku 1968 dostali až o 20 let později. V socializmu tak stihla vyrůst jedna další generace normálních lidí. To jsou ti lidé, kteří to zažili na vlastní kůži a mohli ještě něco z toho předat svým dětem. Ti, co to nezažili, mají paradoxně velmi vyhraněný názor na to, jak to bylo strašné.
Po převratu to šlo velmi rychle. Ano, sice byla svoboda cestování, dostalo se sem západní pozlátko, ale brzo jsme zjistili, že to všechno jenom hezky vypadá, ale moc dlouho to nevydrží. Začala tady řádit vládní mafie, rozkrádání republiky ve velkém, šlo do hajzlu školství, postupně se likvidovaly fabriky, omezovaly se služby a dál už to všichni známe. Dnes jsme na tom mnohem hůře než Bangladéš, nepatří nám tady naprosto nic, jsme levná montovna toho "slavného západu" a máme fašistickou vládu, která nám jde po krku, jak ještě nikdy nikdo předtím. Teď už je to vyloženě kdo z koho.
Tak co, když se to vezme z tohoto pohledu, opravdu vypadá rok 1968 tak strašně, jak se nám ho pokouší vykreslit novodobá prozápadní garnitura?
Podle: https://kresadlo.com/lakmusovy-papirek
26.06.2023