Luciferský a ahrimanský princip, versus kristovský impuls (1. díl)

(1. díl)

Předmětem zájmu luciferských bytostí v kosmu je především, aby svět lidí odpadl od božských a duchovních principů a bytostí, které vnímáme jako vysoko vibrační, světelné a tvůrčí lidské bytosti. Není pro ně důležité, aby samy ovládaly svět, to u luciferských bytostí není to hlavní. Jejich cílem je odvést lidi od jejich vlastní božské podstaty.
Ahrimanské bytosti mají jiné úmysly. Jejich záměrem je, aby se dostaly v říši lidí do mocenské pozice, a aby učinily lidi a celou Zemi na sobě zcela závislými, aby tak lidstvo plně ovládaly. Zatímco luciferské bytosti pracují na odpadnutí lidí od své božské podstaty, tak ahrimanské bytosti chtějí zahrnout lidstvo i vše co k němu patří do své mocenské sféry. V naší části kosmu, do kterého jsme vetkáni, ale také existuje boj a rivalita mezi luciferskými bytostmi usilujícími o bezbřehou svobodu a mezi ahrimanskými bytostmi usilujícími zarputile o moc.
Základem lidské orientace je pochopení obrovské důležitosti trojnosti ve světovém uspořádání. Na jedné straně je všechno, co je luciferské a na druhé straně je všechno, co je ahrimanské. Právě udržování rovnováhy mezi těmito dvěma mocnými silami je role a zároveň i podstata probuzeného člověka. Pozice v rozevřeném prostoru – vystředěném bodě, který vznikl oddělením těchto dvou stále se svářejících sil, je místem pro vědomého člověka. Luciferské rameno vah nás táhne vzhůru a ahrimanské rameno zase směrem dolů. Udržovat tyto ramena vah v rovnováze je podstata role člověka zde na Zemi. Pokud luciferský princip představuje jedno rameno a ahrimanský druhé rameno, tak stav rovnováhy představuje impuls Kristův.
Společným zájmem těchto obou protilidsky zaměřených sil, na kterém se obě dvě síly vždy shodly, bylo, aby se princip trojnosti stal tajemstvím, byl co nejvíce zahalen před lidmi do mlhy a oparu nevědění a zůstal utajen. Proniknutí do tohoto pečlivě skrývaného tajemství trojnosti přivádí lidstvo konečně k tomu, že je schopno si vytvořit stav rovnováhy, období trvalého a skutečného míru (tedy ne situace, kdy zotročené lidstvo nebojuje), prosperity, spolupráce a radosti. Tento rovnovážný stav ani jedné z oddělených stran naprosto nevyhovuje a mají nutkavou tendenci ho změnit.
Do duchovního vývoje lidstva byla uměle implementována dezinterpretace struktury světa – princip dvojnosti. Bůh a Ďábel, nebe a peklo, s božskými bytostmi tam nahoře a pekelnými tam dole. Tímto prosazovaným modelem světa ale byl člověk vytlačen z jeho důležité role, (garanta míru) která mu byla přidělena, aby vědomě a neustále usiloval o stav rovnovážnosti obou mocenských sil. Minulé civilizace, filosofie, náboženství i ty nejlepší lidské snahy podlehly a propadly tomuto klamu. Tím nemohlo lidstvo plnit svou předurčenou roli mírotvůrce a světové korekce.
V podobném duchu se odvíjí například i Miltonův "Ztracený ráj". V tomto díle se nese bludný protiklad dvojnosti mezi nebem a peklem. Co zde tedy bylo dosaženo? Tím, že je Ahrimenovi přiřazena pekelnost, ďábelský, antibožský element a luciferský princip je spojován s nebeskou božskostí znamená, že skutečné božství je zcela vytěsněno a vypuzeno. Ve skutečnosti probíhající boj mezi Luciferem a Ahrimanem je jen bojem dvou temných sil a není vytvořen žádný prostor pro osvobozující božské síly Světla a vyšších světů. V tomto manipulativně vytvořeném systému se připisují Ahrimanovi Luciferské vlastnosti a Luciferově říši pak vlastnosti božské. O skutečných božských elementech zde není vůbec žádné povědomí, nehovoří se o něm a zamlčuje se. Tento blud stále ovládá naší kulturu, civilizaci a aktivuje se všude tam, kde se proti sobě staví "nebe a peklo", luciferské nebe se tak považuje za božské a peklo za to ďábelské. Jednotlivá náboženství ovládaná ahrimanskými či luciferskými mocnostmi už jen jednoduše vyměnila Boha za Lucifera či Ahrimena a dílo zkázy na nebohých ignorantech, ale i naivních zbožných věřících bylo dokonáno. Všichni se pak klaní, oslavují a vzývají něco, co rozhodně neměli původně v úmyslu a jejich rozostřený zrak a zakalené vědomí už nevidí a nevnímá, že v kněžském rouchu není služebník boží, ale šklebící se satanáš a pokud by si zabezpečili dostatek přísunu Světla poznání do svého vědomí, tak by jejich aktivovaná srdce a rozvinuté intuice rozhodně odmítly ctít a velebit takové temné bytosti, které si hrají na Boha.

19.10.2020